Napsal Jestli mě paměť neklame, jedná se o první tank v historii Modelmágu.
Každý začátek je těžký a v modelařině to platí stejně jako v normálním životě. Proto jsem očekával problémy i já, když jsem se rozhodl postavit si svůj první tank. Když jsem vybíral vhodný model, umírněně jsem se držel měřítka 1:72, po poradě se zasvěcencem v modelářské prodejně jsem sáhl po Cromwellu IV od německého Revellu. Navíc jsem doma zjistil, že stále ještě vlastním obtisky od Cartografu, které kdysi přibaloval do svých čísel časopis Novinky a které by měly představovat tank pojmenovaný Františka. Do bojů 2. světové války na něm zasáhla československá posádka. Navíc mě hlodá delší čas svědomí, že jsem nedokázal ještě postavit kloudně model nějakého toho Hurricana nebo Spitfira, na kterém bojovali naši vojáci, tank měl tedy výčitky umlčet. Sice jsem se po postavení dozvěděl, že kamufláž je zřejmě krajně nejistá(příslušné fórum , kde bych se to dozvěděl dříve jsem nestudoval), radost mi to ale nepokazilo. Proto prosím skalní tankisty, aby omluvili faktické i stavební chyby, kterých jsem se dopustil. Vy ostatní, co stejně jako já jen rychle létáte nebo jezdíte se snad necháte nakazit mou zvědavostí, co je vlastně na těch bahňákách tak přitažlivého….
Stavebnice je čistě vylisována z poměrně měkkého plastiku zelené barvy a odpovídá standartu, na který jsem si zvykl u nových letadel 1:72(zde jsem popisoval například P-51B) Už suchým skládáním podvozku a korby jsem získal pocit, že tmelení nebude zřejmě nutné. Velmi kyselý výraz jsem měl, když jsem spočítal pojezdová kola a zjistil jsem, že na každém je na běhounu sice tenká, ale patrná stopa po dělící rovině. No nic, bral jsem si kolečka vždycky k nějaké zajímavější činnosti a víceméně na autopilota jsem je začistil. S ohledem na měkkost plastiku doporučuji použít spíše jemný smirek. Návod jsem ze zvyku používal jen při nejasnostech, Stavební postup jsem zvolil vlastní. V podstatě jsem nejprve vyřezal a začistil všechny díly co stavebnice obsahovala a přichytil jsem si je v rozloženém stavu na lepivou stranu papírové pásky. Pak jsem přímo v ráměčku nastříkal akrylovou Agamou (odstín Barva pásů) pásy a po zaschnutí jsem je z obou stran přejel hadříkem jen velmi slabě ušpiněným od leštitelné barvy Hliník(opět Agama). Spokojeně jsem se pokochal efektem a věnoval krátkou úvahu technikářům, jak s tou patinou pořád nadělají….Dále jsem chtěl nastříkat všechny zelené díly(tedy veškerý zbytek stavebnice). Zavrhl jsem ihned původní myšlenku výrobce, abych použil jediné správné barvy a to Revell. Po poradě s komentovaným vzorníkem Agama jsem sice koupil autentický odstín v emailu, ale v odpověď na můj dotaz na nymburském foru mi přišly zcela protichůdné odpovědi. Chvíli jsem uvažoval, že dám na radu Jezevčíka, ale nakonec jsem dal na vlastní rozhodnutí… Stejně bude celý povrch upravován, důležité tedy je, aby barva byla nesporně zelená. Přesný odstín stejně zmizí pod patinou, já chci mít pohodlí, takže chci barvu, která rychle schne. Akryl jsem příhodný nesehnal, sáhl jsem tedy po lihové Agamě na skvrny italských letadel.
Tou jsem model pokryl. Pak jsem se pustil do omalovávání gum na pojezdových kolech…. V tu chvíli jsem se utvrdil v tom, že ze mě technikář nebude. Ne že bych to nezvládl, ale dost jsem se přitom nudil, ke konci už jsem měl kruhy i pod očima. Kolečka jsem napasoval na osy, sesadil jsem podvozkovou vanu a vše jsem hojně promazal hnědou olivovou barvou. Poté jsem naředil odstín pískové a vše jsem zlehka přestříkal. S efektem jsem byl spokojen, takže přišly na řadu články pásů. Říkám na rovinu: Nakonec se mi pásy správně napojily hned napoprvé, ovšem natahování přes hnací kola – vážení, to byla chuťovka. Naštěstí vteřinové lepidlo dovede ledacos. Nevím, zda to byla má chyba, nebo stavebnice, faktem je, že když jsem slepil obě půlky zadních ozubených kol k sobě, zuby nebyly při pohledu z boku v zákrytu… Přitom na správné osazení jsou přítomny čepy. To mírné vychýlení článků naštěstí zakryl blatník, takže po další přestálé zkoušce jsem se mohl pustit do korby a věže.
Celá nástavba se dala složit bez nejmenšího problému. Díly do sebe zapadaly jako lego. Problém nastal teprve při osazení na podvozek. Přísahám: Spodek i vršek byly slepeny přesně, ale na sebe navzájem nezapadly. Nezbylo než lepit postupně za pomocí vteřinového lepidla, kterým jsem tam, kde to bylo možné, ještě spoje hojně proléval. Když jsem byl hotov, model kupodivu nešel do vrtule a stál jak má. Jedinou vadu představovala mezera mezi předním pancířem a spodkem , ta ale normálně není vidět, tak jsem ji akceptoval. Také mezi předním pancířem a korbou vznikla tenká spára, která by asi měl být zakryta tmelem, nicméně mě osobně neruší. Znovu jsem přestříkal korbu zelenou, aby zakryla event. stopy po lepení. Hlaveň kanónu a kulometů jsem začistil do kulata(Hlaveň kanónu je trochu přesazená), a odtvrtal jsem ji alespoň po úsťovou brzdu(říká se tomu tak, ne?) Poté jsem nalepil obtisky. Až na hvězdu, která je seshora na věži to nebyl problém. Zmíněný znak jsem musel řezat, máčet Hypersolem, patinovat, domalovávat aby nakonec byl výsledek přijatelný. Nakonec jsem se pustil do patiny, nebylo to nic světoborného, jen jsem rozbíjel povrch pomocí olejových barev a naředěných emailů. Asi jste pochopili, že jsem model stavěl prakticky z krabičky. Na závěr jsem udělal jedinou úpravu – vyrobil jsem nový drátěný koš okolo antény. Tím bylo hotovo. Stavba trvala asi 4 dny kdy jsem se většinou věnoval současně nějaké jiné činnosti.
Když už jsem chtěl dát model před fotoaparát, rozhodl jsem se ho trochu vylepšit podložkou. V danou chvíli jsem neměl po ruce nic jiného než fotorámeček a posyp pro vláčkáře. Sáhl jsem tedy do poličky, kde stál asi dva roky prošlý sáček s rozpustnou horkou čokoládou. Navlhčil jsem kus lepenky a hnědým práškem jsem si posypal. Občas jsem ještě přihodil pár kapek vody a špetku čokolády, aby plocha nebyla úplně rovná. Ještě než povrch vyschnul, posypal jsem ho ostrůvkovitě posypovou drtí. Pak už jen trocha zelené a hnědé do pistole a dotónování podložky do podoby: Tvrdá hlína s navátým spadaným listím… Odborník se již v této chvíli chyá za hlavu, já se při stavbě většinou bavil a o to mi šlo, trocha té reality šla tentokrát stranou….
