Napsal Roztomilá dvaasedmdesátina od Revellu
V posledních letech jsem stavěl téměř výhradně letadla v měřítku 1:48, eventuelně závodní auta. Jako každý z generace starších třiceti let jsem ale i já odchovaný měřítkem 1:72. V loňském roce jsem se rozhodl k tomuto měřítku po čase vrátit. Přesvědčila mne k tomu hlavně nová produkce firem, které lisují z nových forem klasické stíhačky z 2. světové války. Modely to nejsou finančně náročné, jsou kvalitně zpracované a hodí se pro odpočinkové stavby. Především firma CMK pak rychle reaguje na nabídku trhu a přidává velmi pěkné odlévané doplňky, které model umožní vyšperkovat za cenu minimální námahy.
Dvaasedmdesátiny nové generace od Revellu jsem si vyzkoušel na proudové švalbince. Další model, po kterém jsem sáhl byl P-51B Mustang. Ještě před zahájením stavby jsem sledoval fórum KPM Nymburk, kde se kolegové přeli, zda je lepší Academy, nebo Revell. Já si tento problém vyřešil přiložením trupu a křídel na výkres v měřítku. Zjistil jsem, že ani jeden model není bez chyby, u mne ale vyhrál Mustang od Revellu (podle mne má lepší příď, o dva mm má ale vyšší SOP, pár chyb je na křídle). Po domluvě s kolegou, který preferoval Academy jsme modely vyměnili, kolega mi přidal k Revellu ještě nějaké obtisky. Nyní mám tedy dva Revelly (a od dalšího kolegy jednu Hasegawu) a dohromady obtisky na několik Mustangů všech verzí. Přikoupil jsem motorový set od CMK a lepty od Eduardu.
Trup: nejprve jsem odřízl horní kryty motoru a ztenčil jsem v této oblasti plastik. Stačilo hrubší opracování pilníkem. Materiál je měkký, linky jsou natolik ostré, že dobře vedou pilku nebo žiletku. Interiér jsem dotvořil lepty, po dlouhodobém stavění čtvrtek musím výsledek ve dvaasedmdesátině nazvat roztomilým. Chytře je vymyšlena podlážka interiéru, která přes nádrž přechází ve strop chladiče. Opět stačilo pouze doplnit mřížky z leptů. Odřízl jsem dvířka menšího výstupu vzduchu a nahradil jsem je plechovými. Jsou z neznámých důvodů o něco větší, ale čert to vem, já se chtěl při stavbě bavit…. Do přídě jsem vlepil odlitek motoru a sáhl jsem po tmelu. Vlastně bylo třeba tmelit jen ten motor, plus jedno lehké přetmelení dělící linie obou polovin trupu. Pak už jsem jen proškrábl jemné rytí. Za dva dny bylo hotovo.
Křídla: Nijak jsem je neupravoval. Šachty jsou sice mělké a mají pár chybek, ale já si situaci ulehčil tím, že jsem model stavěl tak, jak v reálu Mustang stával. To znamená se zavřenými kryty. Vrata podvozku byla většinou otevřená jen při poklesu tlaku v hydraulice, nebo při montáži. Slepil jsem tedy obě poloviny a naposledy jsem použil tmel na jejich rozhraní. Odvrtal jsem hlavně kulometů a celé křídlo jsem vlepil do trupu. Perfektně drží geometrii a když budete pečlivě začišťovat hrany, tak nebudete muset vůbec tmelit. Bez tmelení jsem přilepil i vodorovné ocasní plochy. Tím byl po týdnu líné práce hotov drak letounu a mohl jsem sáhnout po barvách.
Kamufláž: Chvíli jsem váhal, jestli nemám stavět některého stříbrného Mustanga, nebo Mustanga s kabinou Malcolm Hood, ale nakonec jsem sáhl po atraktivní kamufláži letounu QP-B – Boise Bee. Na letounu létalo americké eso Duane W. Beeson a jeho obtisky jsem obdržel od kolegy. Mělo to jen dvě chyby: V obtiscích už nebyly sestřely a Hasegawa opakovala na mnoha místech publikovanou chybu: letounu přiřadila imatrikulaci QP-M. Problém se sestřely jsem vyřešil šalamounsky. Našel jsem si na internetu období používání letounu a data sestřelů. Zjistil jsem, že v archivu mám dost symbolů pro období, kdy ještě Beeson na několik vítězství čekal. Větší problém byl s písmenem B. Archiv prázdný…. Nakonec jsem si tedy písmenko vyrobil ručně z bílého obtiskového podkladu. Jelikož byla ostatní písmena už lehce nažloutlá, použil jsem ze stejného aršíku jako základ invazní pruhy, aby béčka nebyla odlišná.
Barvení: Model jsem nastříkal surfacerem White 1000, už jsem si na to nějak zvykl…. Model jsem chtěl kompletně udělat akryly, ale nesehnal jsem v danou chvíli odstíny od Agamy. Takže jsem spodní plochy nastříkl akrylovým Aeromasterem Neutral Grey. Musím konstatovat, že pardubické Agamy jsou výrazně lepší! Olivovou barvu jsem použil od Humbrolu syntetickou. Záměrně jsem nepoužil odstín Olive Drab, ale hnědší olivovou pro pozemní techniku. Americká olivová barva totiž rychle stárnula a měnila odstín. Bílé a červené doplňky už jsou akrylová Agama, stejně jako Zink Chromate v motorovém prostoru. O úpravě povrchu si můžete přečíst v sekci návodů, rozhodl jsem se totiž model vystínovat. Jen stručně shrnu, že jsem povrch přetřel velmi (!) naředěnou syntetickou Agamou, odstín Olej. Díky ní povrch zestárnul a zvýraznilo se rytí. Vnitřky panelů jsem pak zesvětloval olejovou bělobou za použití velmi suchého štětce. Povrch tím získal nejednolitý, mapovitý charakter. Oprýskání povrchu je doplněno polosuchým štětečkem syntetickou stříbřenkou. Obtisky jsem nanášel pomocí přípravků Adhesol a Hypersol, nebyly právě nejelastičtěší, ať jsem použil ty od Hasegawy nebo od Revellu.
Detaily: Podvozkové šachty jsem po nastříkání pouze napustil špinavým ředidlem a zesvětlil jsem vystupující hrany. Na podvozkové nohy jsem použil detaily z leptů, přidal jsem hadičky k brzdám. Výrobce by zasloužil veřejný pranýř za kolečka, která na vnitřních stranách nemají prakticky oddělen disk od pneumatiky. Opravdu jsem si užil malování od ruky! Stejný problém je s ostruhou, ta je ale alespoň natolik miniaturní, že případná nepřesnost není tolik vidět. Problematické je začištění závěsů na přídavné nádrže, je tam více otřepů než na celém modelu, přitom jsou to díly drobné, s křehkými raménky a vybrušování je opravdovou lahůdkou. Naopak nádrže se obejdou bez tmelu, u zavěšené verze bych doplnil hadičky, v tomto případě jsem je ale ponechal na zemi pod letounem. Anténní sloupek jsem nahradil tenkým proužkem vybroučeným z plastového profilu, fotka skutečného letounu pro něj svědčí. Vstup a výstup vzduchu u chladiče je originál ze stavebnice, sedí přesně. Na motor jsem dolepil výfuky a žebra ze setu. Pouze horní podélný profil jsem nedokázal z odlitku vydolovat, nový jsem si tedy vyřízl skalpelem z média rozlomené diskety. Vrtule se skládá z jednotlivých listů a nebyl s ní problém.
Kabinka se ukázala jako největší slabina modelu, ostatně – čekal jsem to. Kupodivu šla poměrně dobře rozřezat, o to hůře ale dosedala na model. U štítku jsem vzniklou mezeru vyplnil obtiskem v olivové barvě, u zadních oken se ale nedalo nic dělat (pozn. redakce – Pavla models vyrábí vakuovou kabinu pro N.A. Mustang MkI, Mk.IA, Mk.III ). Řešení bylo usnadněno tím, že jsem se rozhodl pro minidioráma. Přes trup a část kabiny jsem tedy přehodil jakousi ochrannou plachtu. Otevřená dvířka kabinky jsem vystříhl z plastových folií. Další plachtu jsem umístil na křídlo. Obě textilie jsem imitoval jednou vrstvou oddělenou z papírového kapesníčku (bez vzorku prosím!) které jsem za vlhka nařasil. Přemýšlel jsem jak látku nabarvit, nakonec jsem vymyslel vskutku originální řešení. Ubrousek jsem napatinoval zbytkem rozpustné kávy, kterou jsem při stavbě popíjel (pro detailisty-Nestle Italiano) Výsledek mne tak uspokojil, že jsem kávou napatinoval i kousek mapy od CMK, kterou jsem pohodil na křídlo. Motor jsem patinoval opět špinavým ředidlem, kterým jsem hojně prolil hlavně dno odlitku. Model jsem umístil do fotorámečku, který jsem vyplnil trávovým koberečkem k vláčkům. Na podložku jsem přilepil bedýnku, barel, na křídlo kanystr. Vše od Academy ze setu pro pozemní vehikly 1:72. Osobně jsem spokojen, s modelem nehodlám nikde soutěžit, ale získal jsem pěkný přírustek do vitrínky za nějakých 10 dnů nepříliš intenzivní stavby.
