Napsal TORA! TORA! TORA!
Nedávno jsem se zase přehraboval v krabičkách, který model z té desítky rozdělaných bych mohl zase jednou dostavět. Při té příležitosti mi přišel pod ruku jeden z prvních modelů japonské Tamiye-A6M2 Zero. Dokonce mám matný pocit, jestli jsem někde nečetl, že se jedná o vůbec první kit letadla od této firmy. Každopádně – model byl zhruba hotový, měl jsem ho již asi 5 let nastříkaný, chyběly ale detaily a marking.
Stavebnice nevypadá na datum narození starší než to moje. Model je zřejmě tvarově přesný, průhledné díly jsou tenké a čiré, obsahují variantu otevřené i zavřené kabiny. Detaily interiéru při otevřené kabině neoslní, ale při zavřené neurazí. Letadlo bylo hlavně dřevěné, proto paneláží neoplývá, těch pár rozhraní je vyjádřeno z části jemným pozitivem, z části negativem. Dílů není mnoho, ale ono toho na Zeru moc stejně nenajdete, co si budeme povídat, že?
Co si pamatuji, tak se stavbou problém nebyl. V inkriminovanou dobu jsem neměl k dispozici metalízu na japonské interiéry, tak jsem smíchal zelenou lesklou s hliníkovou. Do interiéru jsem přidal pouze pásy ze setu Extratechu, otvor po vyhazovači ve dně sedáku jsem překryl napodobeninou padáku z kousku plastiku. Palubní desku jsem odvrtal a podložil průhledným plastikem.Pak už zbývalo jen slepit poloviny trupu a křídlo a trochu tmelit. Zatmelený trup s nosnými a řídícími plochami jsem nastříkal světle šedou lihovkou ze sady japonského letectva. Na příslušných místech jsem naředěnou černou nastříkal očazení od zbraní a výfuků, drak jsem na chvíli odložil. Motor sestává v podstatě ze dvou polovin krytu, do kterého se vlepí náznak hvězdice. Obě poloviny jsem musel přetmelit, vše jsem přestíkal najednou černou barvou, stříbřenkou jsem zvýraznil táhla na motoru, doplnil jsem oprýskání nátěru. Podvozek je doplněný pouze o hadičky k brzdám, jinak byl hotový hned. Efektní vzhled dodá modelu kvalitní rámování kabiny, které jsem nalepoval z kousku obtisku, na který jsem si natříkal světle šedou barvu. Obtisk jsem nařezal na tenké proužky a aplikoval ho na kabinu.
Jediný problém nastal s dekály. Ty ve stavebnici nejsou příliš vábné, nejspíše pochází ze 60. let. Hinomaru jsem tedy použil z nějakého hodně slevněného japonského aršíku. Pro kamufláž, kterou jsem si vybral, jsem potřeboval identifikační pruhy okolo trupu a směrovky. Nebyla jiná možnost, než je nastříkat, na originální dekál jsem se dokázal pouze škaredě podívat. Z originálního aršíku jsem použil pouze symboly vítězství, které letoun nesl na kýlovce a číslo stroje. Na konkrétní kamufláži mi v tomto případě mnoho nezáleželo, proto jsem zvolil jednu z verzí nabízenou výrobcem. V tomto případě bylo nutné vynechat část antény a přistávací hák stroje. Model jsem přestříkal polomatným lakem a postavil jsem ho do vitríny. Po všech modelech, do kterých řežu různé otvory a hraju si s detaily kamufláže to byla jedna velká pohoda, přerušená ovšem na nějakých pět let.
