Napsal Není Tamiya jako Hasegawa…
Tentokrát se v miniseriálu zaměříme na jinou japonskou špičkovou firmu-Tamiya. Tamiya produkuje stodevítku pouze ve verzi E, nabízí ji ale ve dvou přebalech: E-3, resp. E-4(/N). Model se na první pohled liší od Hasegawy. Je to způsobena jednak modifikovaným rozdělením dílů, jednak tvarem povrchem a detaily. O co jde? Tamiya jako by byla ostřejší. V praxi to znamená, že rytí se při zachované jemnosti jeví hlubší, všechny hrany jsou přesněji naznačené, jsou výraznější prověšení na klapkách, to se týká i jednotlivých křivek draku letounu. Typickým příkladem je spodní kryt motoru. Jednak je vylisován zvlášť jako jednolitý díl, na rozdíl od Hasegawy, která jej má uprostřed dělený a je součástí trupu, jednak je hranatější. Hasegawa má tendenci mít všechny zakřivení spíše zaoblená. Stejné je to i s křídelními chladiči. Přiznám se, že nedokážu říci, co je lepší. Zatímco Tamiya je při prvním pohledu dokonalejší stavebnicí, rozostřená Hasegawa je možná bližší reálu. Na pomoc musí přijít jedině fotografie inkriminovaných detailů, protože výkres nic neprozradí. Ale nepropadejme zbytečnému detailismu-obě stavebnice jsou vynikající a oba modely vypadají jako Messerschmitt 109 E.
K samotné stavbě: Asi každý, tedy i já, začíná kokpitem(vlastně si vzpomínám, že návody z KP Prostějov začínaly vždy vrtulíJ). Ten se liší tím, že díl podlážky je protažen až za hlavu pilota a není tedy nutno tmelit prostor za pancířem. Kokpit stodevítky je natolik zažitý, že detaily se liší jen minimálně. Trup téměř nevyžaduje tmelení, pokud jemně začistíte styčné plochy obou polovin, užijete tmel jedině na hřbetu letounu. To samé platí u křídel-dokonalá práce, při pečlivém zabroušení není nutno přechod trup-křídlo vůbec tmelit. Že netmelíte ani u ocasních ploch asi nemusím dodávat. Stejně jako Hasegawa dodává Tamiya křídlo s vyklopenými klapkami. Ortodoxní modeláři by asi protestovali proti jejich reliéfu, ale k těm se já nepočítám.
Detaily jsou perfektní a čisté, krásně vypadají podvozková kola. Apropos, rytí je samozřejmě v negativu, ale povrch je vylepšen i několika pozitivními detaily, včetně jemných nýtků. Potěší naznačené prohloubení výfukových trysek, odvrtávat obdélníkové vyústění není žádný med. Poslední, co bych rád zmínil je kabinka.
A/ je dokonalá tím, že obsahuje pozitivní nýty. B/ hůře se barví proto, že obsahuje pozitivní nýty. Na vysvětlenou: Rám kabiny je opravdu jemný a je zpracován velmi realisticky. Jenže díky nýtkům je pekelný problém udělat štětečkem rovnou linku, štěteček po nýtkách poskakuje. Orámování kabinky obtiskem je ze stejného důvodu nemožné. Co tedy zbývá? Jedině vykrýt čiré plochy a kabinku nastříkat.
Obtisky jsou Tamiya standart, osobně se mi více líbí ty od Hasegawy, ale ty zase více žloutnou. Rozhodl jsem se postavit stroj Adolfa Gallanda od JG 26 z období bitvy o Anglii, na kterém zřejmě odlétal jen jednu, nebo dvě mise. I tak snad na stroji dosáhl sestřelu. Podle fotografie měl stroj menší kříže na boku, proto jsem ty ze stavebnice patřičně kupíroval. Z jediné známé fotky není jasné, zda letoun nesl sestřely. Mě se kamufláž líbila především pro její jednoduchost a kvůli pekelnému psu pod kabinou. Podotýkám, že podle některých názorů se může jednat o verzi E-1, nikoliv E-3. Ale model už je hotov a nebudu jej měnit. Barvy jsem použil lihové Agamy, na světlém trupu jsem podél linek kamufláže nastříkal slabounké rozpité pásky silně naředěnou černou.
