Napsal Stroj Marcela Alberta jako model
Většinu modelů stavím měsíce a jelikož jich vždy načnu několik, střídavě se k nim vracím. Tento model byl vyjímkou, postavil jsem ho zhruba za měsíc velmi volné stavby. Stavebnice existuje v několika přebalech, já osobně sáhl po Profipacku, hlavně kvůli detailům interiéru a podvozku. Pokud sáhnete po levnější verzi bez doplňků, musíte interiér dovybavit sami, což není žádný problém, nebo necháte zavřenou kabinu. Trochu větší námahu by vyžadovaly detaily podvozku. Profipack rovněž obsahuje maskovací šablony kabinky, jsou vynikající, nicméně i s jejich absencí by se modelář vyrovnal. Z epoxidu jsou odlita zatížená kola. Posledním rozdílem je vložený list s barevnými fotografiemi detailů podvozku skutečného letounu.
Stavba probíhala bez problémů podle návodu. Vlastně jsem nejprve vybavil obě poloviny trupu, ty jsem pak slepil a zatmelil.Vnitřek interiéru jsem napatinoval zašpiněným ředidlem napuštěným mezi žebra. Zatímco jsem tmelil poloviny trupu, mohl jsem pracovat na podlážce, postraních pultech a sedačce. Menší potíž byla s osazením palubní desku z plechu, desku je totiž třeba zalomit, což znamená předem rozříznout filmovou fólii s budíky. Po dokončení interiéru lze bez jakéhokoliv tmelení přilepit trup na cetroplán. Bez tmelení se obešlo i přilepení horního krytu motoru. Do něj jsem si předem navrtal otvory na vyústění kulometů.
Přilepil jsem dolní křídlo, opět nebylo třeba tmelit na přechodech do trupu, tmel jsem použil pouze na náběžným hranách. Odtokové hrany mohly být ostřejší (hlavně u směrovky), ale pro model do vitrínky jsem je nechal v původním stavu. Poslední tmelení vyžadovaly VOP.
Mně osobně se nepodařilo osadit dokonale mřížky chladiče, které se mi zdály v plechovém provedení větší, proto jsem z pilnosti přitmelil i chladič. Do křídla jsem zastavěl polohová světla, viz článek v rubrice Postupy….
Jak byl prvním letadlem, které jsem hodlal nastříkat akryly. Proto jsem sestavu nastříkal Mr. Surfacerem 1000 white ve spreji. Na kamufláž jsem použil akryly Agama- světle modrou R2, tmavě šedou R6. Světle šedou R3 měli v obchodě příliš hustou, moje zkušenost je taková, že pak je barva stará a špatně použitelná, proto jsem ertrojku použil v lihovém provedení.
Pro model jsem si zvolil atraktivní stroj pluku Normandie bílá 6, na kterém létalo francouzské eso Marcel Albert. O pilotovi a kamufláži se dočtete v samostatném článku. Abych dosáhl měkkých přechodů mezi kamuflážními plochami, použil jsem lepící gumu Pritt. Opět odkazuji na samostatný článek kolegy Mitteho v sekci Pomůcky, postupy…. Rozdíl oproti prostým hadům byl ve vykrytí ploch mezi jednotlivými proužky gumy pomocí maskovací pásky. S nástřikem jsem byl spokojen, má pistole by to takto nezvládla, potěšila mne i kvalita akrylové Agamy, která byla velmi jemná, s nádechem saténového lesku. Kód letounu a symboly sestřelů mi laskavě vytiskl pan šéfredaktor, blesk bylo třeba upravit z obtisku určenému pro stroj Rogera Marchiho, materiálem byly bílé plochy na nějakou formuli od Tamiye.
Podvozkové šachty jsem vybavil plechy ze stavebnice, pouze složitější kontrukci zavírání dvířek jsem rozdělil na několik částí, některá táhla jsem nahradil plastovou nití. Kola jsem použil epoxidová, s naznačeným zatížením. Doplnil jsem hlavně kulometů, přepážky do sacích otvorů v centroplánu, pitotovu trubici a odvrtal jsem výfuky. Kabinku jsem vykryl připravenými maskami, které výborně dosedly a nastříkal jsem ji. Model je jemně negativně rytý, proto jsem spáry napustil špinavým ředidlem, stříbřenkou jsem opatrně odřel rozhraní panelů. Z plastové nitě jsem vytáhl anténu a model byl hotov.
