Napsal Modýlek se nám začíná vybarvovat…
Můj milý deníčku, tak jsem zase po dvou týdnech u tebe, abych se ti svěřil se svým trápením. Jak už jsem minule předeslal, podařilo se mi celkem bez problémů zatmelit trup u Fokkera. Stavbu jsem si trochu zkomplikoval poté, co mi už zatmelený trup vypadl z ruky a po pádu se z něj uvolnila sedačka pilota. No, byla to velká legrace, dávat ji zpátky, ale už se mi to povedlo. A dokonce se mi podařilo neuvěřitelné, zatmelil jsem konečně i křídla. Minule jsem ti vyprávěl o svých trablích s odtokovými hranami spodních křídel. Nakonec jsem je tedy po použití hodně tmelu a hodně brusného papíru přijatelně ztenčil. V té chvíli byly ale hrany zabroušené do linky, proto jsem je opatrně pilníčkem a smirkem probrousil do obloukovitých zoubků, tak jak to bylo na skutečném letadle. Ale štěstí mi nepřálo, opět se vysypalo něco tmelu, takže jsem musel tmelit na několika místech znovu, naštěstí už jen jednou.
Pustil jsem se tedy do potahování křídla Lozengem z obtisků. Původně jsem uvažoval o tom, že napřed křídlo nastříkám nějakou základní zelenou, ale po zkušebních pokusech na vrakovišti s Lozengem od Propagteamu jsem se rozhodl, že to risknu bez základu. Obtisk totiž velmi dobře kryje. Nejprve jsem aplikoval horní potah. Trochu nepříjemně mě překvapilo, že ačkoliv jsem si téměř jist, že tmelením a broušením jsem křídlo zkrátil o necelý 1 mm, byl obtisk v předozadním rozměru spíše krátký. Nakonec jsem ubral na náběžné hraně a obtisk jsem tlačil spíš dozadu. Nepoužíval jsem žádné vypínací vodičky, obtisk perfektně slehnul sám. S jedinou vyjímkou…. Tou byl koncový oblouk křídla. Když jsem obtisk chystal, vystříhl jsem si oblouček podle vlastního křídla. Po nanesení na povrch jsem opatrně žiletkou oblouk nařezal na zoubky, které jsem přes sebe přihladil k povrchu. Výsledek byl nejednotný. Většina oblouku byla uspokojivě pokryta obtiskem, ovšem na jiných místech došlo k potrhání obtisku a k několika nekrytým místům. Zatím jsem se ještě nerozhodl, zda místa přetřu ručně barvou, nebo ze zbytků nalepím záplaty. Po nalepení samozřejmě obtisk i přes svoji krátkost vzadu mírně přesahoval. Na úpravu jsem použil jednoduchý trik-po zaschnutí jsem obtisk shora šikmo přes odtokovou hranu přebrousil smirkovým papírem o hrubosti 1200. Tím jsem jej čistě zařízl do potřebného rozměru. Pozor, je nutné táhnout smirkem pouze v jednom směru, jinak si jej odtrhneme od podkladu. Spodní potah už vzhledem k menšímu vyklenutí přilehl bez problémů. Nad žebra a na náběžnou hranu jsem nalepil porty a odvrtal jsem otvory pro vzpěry (na obrázku jsou zvýrazněny světle modře) a pro profily, které křídlo uchytí do trupu.
Vrátil jsem se k trupu. Ještě před potahováním jsem do něj vyvrtal otvory pro řídící lanka, vzpěry, profily nesoucí spodní křídlo a pro trubku nasávající vzduch k motoru. Maskovací páskou jsem zakryl interiér a nastříkal jsem panel před pilotem zelenou barvou. Trup jsem přestříkal za kabinou tyrkysovou barvou, odstín jsem odhadem namíchal, přesný už dnes nikdo nezjistí. Pak jsem začal nanášet Lozenge. Nejprve malý úsek za kabinou pilota na hřbetu, pak na VOP. Na trupu jsem obtisk přistříhl tak, aby končil pod kabinou a znovu začínal s hranou VOP, v nepokrytém místě bude identifikační pruh Jasta 80b. Naposledy jsem nalepil Lozenge na spodní plochu trupu. Obtisky pro trup jsou pro změnu o dost větší, což ale při vymyšlení vhodného pořadí aplikace jednotlivých dílů nepředstavuje problém. Jednoduše jsem za hranou vždy nadbytečnou část odbrousil. Zatím jsem skončil tím, že jsem tenkým proužkem vystřiženým z jednobarevných obtisků Propagteam olemoval identifikační pruh. Vzhledem k tomu, že ještě budu lepit výsostné znaky a další obtisky, potažené díly jsem prozatím nelakoval.
11.3.2003