Napsal Každý modelář se asi jednou zamyslí nad jednou věcí. Nakupuje modely, doplňky, publikace, shání ty správné dekály na to konkrétní letadlo. Jednoho dne ale dospěje do toho stádia, že stojí před plnou skříní a přemýšlí nad tím v kolika letech se mu podaří tyhle zásoby zpracovat.
Tehdy si asi řekne, že by s tím asi měl něco udělat. Takže by jsme si postavili něco jen tak z krabičky? Jo, jenže to se lehko řekne. Tady na to mi chybí ještě dekály, tady je potřeba kompletně model přerýt, a u dalšího je přeci škoda nevyužít ten super detailset. Takhle jsem do svého skladu koukal i já. Nakonec jsem popadl do ruky to co vypadalo jako nejasnější volba – britský Mustang od Tamiye. Jediné co mi chybělo byly ZOOMy od Eduardu takže jsem je při nejbližší návštěvě OD Vágner Brno pořídil – ty barevný, protože jsem si říkal, proč je nezkusit.
Stavba Tamiye je opravdu většinou takřka bezproblémová, a tak jsem si řekl, že tento model bude asi nejvhodnější na vyzkoušení technik pana Villalby tak jak je předvedl na Modellbrnu 2004. Nebudu se zbytečně rozepisovat o kompletaci kokpitu – jednalo se opravdu o pohodovou záležitost. Jediné obavy které jsem měl spočívaly v malé odlišnosti barevných odstínů barevných plechů od Eduardu. Nakonec s tím nebyl absolutně žádný problém. Vše jsem vyřešil pomocí filtrování, silně naředěnou směsí patinovacích Valejí a lehkým drybrushem pomocí barev Valejo, jak je možno vidět na obrázku.
Jen malá poznámka na okraj – Valeja jsou patrně jediné akryly se kterými se mi pracuje metodou drybrushe dobře. Zkoušel jsem to s Aeromastery, Gunze i barvami Tamiya a nikdy se mi nepodařilo dosáhnout stejného – rozuměj dobrého – výsledku jako s Valeji. Naopak s nimi nejsem příliš spokojen jako s kamuflážními barvami. Tam raději používám Gunze řady Mister Color. Nad nějakými vylepšováními kokpitu jsem si nelámal hlavu – šlo přeci o model z krabičky a na čem jsem se chtěl „vyřádit“ byl „kabát“. Jediné co jsem na kabině vylepšil, tak byly kolejnice pro Malcolmovu kabinu, které chybí jak ve stavebnici tak v Zoomu. To je ostatně dost častá bolest více stavebnic. Ty jsem zkanibalizoval z plechů od Partu, protože je nebudu potřebovat na druhého hřbetového Mustanga co chci stavět – bude mít starší typ kabiny.
Během další kompletace modelu není téměř potřeba tmelit, snad jen uvnitř chladiče na výstupu, což jsem si já ve své stupiditě všiml až po nabarvení modelu. Na tmelení nepoužívám většinou klasický tmel, ale vteřinové lepidlo, kterým také celý model lepím. Jediný větší zásah do původní koncepce stavebnice byla úprava výstřelných kanálů kulometů, které jsou ve stavebnici poněkud „ šišoidní“. Vyrobil jsem nové pomocí sesazených trubiček z profilů Evergreen – viz obr.
Stejně tak jsem vyrobil nové hlavně samotných kulometů a to z injekčních jehel – obr.
Na řezání injekčních jehel používám karbonový kotouček upnutý do modelářské vrtačky. Je to rychlé a to je hlavní. Tyto kotoučky se dají sehnat např. v Hornbachu nebo modelářských prodejnách. Dělá je firma Proxon a Dremell. Podobné používají i dentisti.
Jak sem se již zmínil, chtěl jsem se při stavbě co nejvíce věnovat kamufláži. Povrch jsem si připravil pomocí Surfaceru 1000 od Gunze. Jednak hned zjistím chyby v tmelení a hlavně mám pocit, že barvy pak lépe drží. Při samotném nástřiku kamufláže zároveň aplikuji patinu. Používám poněkud jiný postup než Villalba, i když princip je stejný. Nerad používám křídy, protože si nejsem nikdy jistý co tato patina provede po zalakování. Nejdříve kamuflážní pole nastříkám základním odstínem. Pak ztmavuji okolí paneláže silně naředěnou směsí kamuflážní barvy ztmvené přídavkem černé.
Protože ale výsledný efekt nevypadá nic moc, tak ho slaďuji stříkaným „filtrem“ silně naředěné základní kamuflážní barvy.
Aby model vypadal „flekatě a opotřebovaně“ tak tmavším odstínem nadělám různé flíčky uprostřed panelů. Samotné středy panelů jsou zesvětleny namíchanou barvou, kterou míchám ze základního odstínu lehce zesvětleného, případně s malým přídavkem pískové.
Pokud se mi zdá, že je vše příliš kontrastní provedu ještě doladění přefouknutím pomocí silně naředěného filtru základní kamuflážní barvy. Stejně postupuji i u ostatních kamuflážních polí.
Mustanga jsem stříkal pomocí pistolí Gabert a to Triplex a PRS – tu používám pro stínování….má citlivější spoušť. Většina přechodů je stříkaná z „ruky“, jen přechod mezi poli horních a dolních ploch je stříkán pomocí hmoty Tack-it, která umožňuje vytvořit poloměkké přechody. Obtisky jsem nanášel pomocí roztoků Agama na vrstvu lesklého laku Gunze č.155. Obtisky samotné jsem stínoval opět pomocí Airbrushe patřičnými odstíny. „Odřeniny“ jsem ztvárnil dvěma odstímy šedé dle Villalbova vzoru, a to štětcem č.2 zvaným psáček. Barvy byly Valejo. Tímto štětcem lze dělat opravdu vlasové stopy, jen je třeba mít na paměti že je třeba pořídit opravdu kvalitní štětec, např. od firmy Kolinsky. Vlas štětce totiž funguje jako zásobárna barvy a stopa je vytvářena pouze hrotem štětce. Není tedy třeba neustále namáčet štětec do barvy jak jsem byl zvyklý u štětců 4/0. Spáry paneláže jsem vytáhl pomocí směsi barev Valejo které jsem si namíchal dle citu. Snažím se aby tento odstín byl jen o stupeň tmavší než samotná kamuflážní pole.
Posuvný díl kabiny jsem použil z Vacu kabiny od Squadronu. V setu byly dva kusy, a díky vlastnímu umu se mi je podařilo spotřebovat oba. Model jsem podvěsil 500lb pumami z vlastní produkce. Zasklení reflektoru v náběžné hraně křídla jsem udělal pomocí izolepy, kterou jsem nalepil přes otvor a následně těsně ořízl pomocí skalpelu.
Jestli se mi model britského Mustangu povedl nebo ne, musí posoudit jiní, ale myslím že já jsem si svým způsobem splnil svůj závazek – snížit skladové zásoby. To že mezitím do mé skříně přibyly během stavby další tři stavebnice je věc jiná a je lépe ji nekomentovat.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autor: Pavel Fišer