Roland C.II Od Eduardu v měřítku 1:48
Po poměrně dlouhé stavbě předcházejícího modelu Ni-17. Jsem si chtěl postavit jen tak něco z krabičky. Rozhodnutí padlo na Rolanda od Eduardu. Je to neprofipacková verze a také podkladů na něj mnoho nemám, ale hlavně je to prudce elegantní stroj.
Vlastní výlisky vypadají velmi pěkně a čistě jak je u Edugawy zvykem. Také tvarově sedí podle výkresů uveřejněných v HPM.
Stavbu jsem započal kokpitem. Dřevo je znázorněno klasickou metodou. Vše jsem nastříkal namíchanou pískovou barvou PPG což je autolak který používám v práci. Po zaschnuti cca 20s přišla na řadu olejovka – opět namíchaný odstín nějaké hnědé. Na druhý den jsem jen zapustil řídkou olejovku do prohlubní a bylo vymalováno. V interiéru mi to přece jen nedalo a tak jsem si vyrobil novou sedačku z kousku plechu z Pikaa a také doplnil páčky na palubní desce a lanka od pedálů. Popruhy jsou dodány z Eduardího setu.
Motor jsem, protože to měl být model z krabičky, nijak nevylepšoval, jen slepil a nabarvil. Jako základ je použitý metalizer Model Master Aluminium, přelakován matným Eternamem a napatinován trochou olejovky hnědé a tmavě šedé. Výfukové potrubí, okarína a nádrž nad motorem jsou stříknuty leštitelnou mosazí Gunze Sangyo H219, lehce přeleštěny a zafixovány Sealerem MM no.1469, ostatně ten používám na vše co chci mít lesklé 🙂 Poté přišla na řadu zase olejovka a lehké přefouknutí konce okaríny černou pro navozeni dojmu očouzení.
Dalším krokem bylo sestavení trupu. Při této operaci nedošlo k žádnému problému vše sedlo OK. Jen jsem málem zapomněl nanést záclonky do oken, a to jsem si vybral verzi hlavně kvůli nim 🙂 Poté jsem přilepil spodní křídlo.
Okna jsem zalepil maskami a zapatlal maskolem, aby nedoznaly ujmy pří následném tmelení, já tmelím vždy, nějak neumím slepit model bez této operace jako jíní recenzenti :-). Standartní množství tmelu padlo na spoj trup – spodní křídlo, a zejména na prostor kolem zadního střelce. Tady je trochu problém s broušením, protože rámy oken jsou velmi blízko a je třeba být opatrný. Po několikátém přetmelení a přebroušení byla veškerá tmelená místa přestříknuta stříkacím tmelem Gunze Sangyo. Trup byl odložen aby „uzrál“. Mezi tím došlo k oddělení výškovky, proškrábnutí křidélek a navrtání dírek tam kde přijdou výplety.
Oddechově jsem se pustil do vrtule. Ještě jsem nedělal vrtuli s tak výrazným vrstvením a pro to jsem se na tuto operaci doslova těšil. Použit byl klasický způsob. Nejdříve nástřik nějakou pískovou a poté olejovkou malování vrstev. Na to jak jsem se těšil, ale výsledek mne moc neuspokojil, je to přece jen hrbolaté. Snad se to příště povede lépe. Nakonec přelakování Sealerem, nalepení popisek a znova přelakování.
A hurá na zbraně. Protože bych nepřežil plné pláště kulometů jako je nabízí stavebnice, přišla na řadu perforovaná „folie“ od Extratechu. Oj kde jsou ty časy kdy to byla opravdu folie. Teď je to tlustý nepoddajný plech. Opravdu se mi s tím těžce pracuje a je třeba vyvinout poměrně velké úsilí, aby byly pláště kruhového průřezu a ne mnohohrany. Příště zkusím materiál trochu vyžíhat, bohužel mne to napadlo až když bylo po všem. Problém nastává z čelními plochami. Na skutečných kulometech bylo perforované čelo, po marných pokusech o výrobu jsem prostě vzal čela z Profipackového Pfalze a bylo po problému. Mohl by někdo začít dělat čela jak na kulomety Vickers tak na kulomety Spandau či Parabellum, určitě by se hodily, stejně jako se hodí zaměřovače od Tallyho!. Kulomety jsou nastříknuty leštitelnou Gunze Sangyo Iron H212 a lehce přeleštěny. Natřít a na patinovat kola, ostruhu, vzpěry je pohoda.
Než bylo tohle vše hotovo uběhl asi týden, vrátil jsem se tedy zpět k trupu. Tmel se za tu dobu hezky propadl, což jsem chtěl. Takže stačilo přebroušení a přestříknuti Gunze tmelem a bylo vše OK. Nyní stačí nalepit výškovku a směrovku a velryba už chytá tvary.
Celé éro je opšt nastříkáno Gunze tmelem a to i na plochách, které nejsou tmeleny, používám to jako jakýsi základ. Barva pak krásně drží a hlavně ji nic nestrhne.
A je to tu, kamufláž. Tuhle fázi mám nejraději :-). Nejdříve nástřik světle modrou vlastní výroby z barev Gunze. Pak fialovou opět vlastní výroby a nakonec zelenou Gunze H423. To vše stříkáno od ruky za pomoci pistole Hansa 281. Tak a základ by byl, nyní začíná patina. Takže žebra přestříknout o odstín světlejší a mezi žebra o odstín tmavší barvou, do toho pastel, olej a to tak dlouho až se mi to líbí, pak zalakovat Eternalem.
Obtisky používám nerad je s nimi hodně práce a proto jsem si v Corelu udělal předlohy a v reklamní agentuře nechal vyřezat do maskovací folie na plotru veškeré znaky. Jen oko bylo už moc malé tak jsem použil decal. Pak už stačí jen nalepit na patřičná místa a nastříkat. Případné podfoukliny opravit a je to. A zase patina a patina a patina.
Stroj je již skoro hotov, stačí jen přilepit horní křídlo. Což je pohoda proti jiným žebřiňákům. Bohužel v mém případě se vyskytla menší chyba, pravé křídlo nesedlo zcela přesně. 0,5mm mezera si žádala nápravu, ke slovu přišel tmel a opatrná práce na skoro hotovém kitu.
Trochu problému se ještě vyskytlo u lepení podvozkových vzpěr, ale kombinace Herkulesu a prstolepu už je donutila držet ve správné poloze na správném místě. Nalepení zbývajících detailů model hezky zjemní.
To nejlepší je pro každého prvoválečníka vždy na konci, výplety 🙂 Já je dělám postaru vytažením ze stříbrných plastikových rámečku od kolegů co staví roury (bohužel staví pomalu a materiálu je málo). Stačí jen ustřihnout patřičnou délku a Herkulesem nalepit do předem předvrtaných dírek o průměru cca 0,2mm, které ovšem nesmí být skrz! Až je všechny nalepím a uschnou, vezmu fén s kuželovým nástavcem z papíru, zamířím na určené lanko a ono se vypne. Je to hotové skoro na jeden fuk ;-). Pokud chci znázornit napínák, navleču na lanko před přilepením trubičku z lízátka vytaženou na patřičný průměr.
Taaak a je to, nyní si lehnu a tak dva dny se kochám, než mi model zevšední a já na něm začnu vidět jen samé chyby. Tehdy nastane opět čas spatlat zase něco nového 🙂
Autor: Petr Marek