Napsal Aneb, jak jsem se ujmul jednoho dárku…
Když se na našem trhu objevila stavebnice Avie od firmy Hobbycraft, ihned jsem si jí koupil. Jednak jsem si říkal, že by bylo dobré postavit si zase nějaké české letadlo, jednak jsem Avii viděl na soutěži postavou z vacuformu a moc se mi líbila. Časem jsem si koupil ještě publikaci In detail. Minulý rok mi pak jeden známý věnoval doplňkový set na Avii od Airesu. To mě rozhoupalo k tomu, abych se do stavebnice pustil. Ačkoliv jsem to neměl původně v úmyslu, nakonec jsem model rozřezal. Pokud mám hodnotit stavebnici samotnou, pak je odvozena od Messerchmittů 109, které firma rovněž vyrábí. Je chudší na vybavení interieru, ale má poměrně solidní negativní paneláž a povrchové detaily Podvozkové šachty jsou sice zaslepené směrem do křídel, mají ale nesprávný tvar, Avia měla otvory pro kola kulaté. Model jsem s výkresy neporovnával, trochu mě ale zarazil tvar vrtulového kuželu, ten se mi zdál příliš válcovitý. Příliš malá se mi zdála i kabinka. Obtisky na českou verzi měly nesprávné proporce, naštěstí mě kamarád obdaroval i izraelskou verzí obtisků, které firma nabízí v jiném balení.
Stavbu jsem začal interierem od Airesu, který pasoval naprosto přesně, s jeho sestavením nebyla žádná potíž. Už předtím jsem ale odřízl z obou polovin trupu celou příď, včetně horního krytu zbraní před pilotním prostorem. Do celku jsem osadil příslušnou přepážku, opět vše celkem přesně pasovalo, po zkušenosti se setem na FW 190 D-9 jsem byl tentokrát mile překvapen. Slepený trup jsem jen lehce zatmelil a po přebroušení jsem jej odložil stranou.
Do vnějších polovin podvozkových šachet jsem vlepil kousek plastikové destičky a nahrubo jsem pilníkem vybrousil tvar kruhu. Místo jsem z vnějšku zatmelil do roviny křídla. Pak jsem kulatinu o průměru, který byl o málo menší než průměr podvozkové šachty, omotal smirkovým papírem. Touto kulatinou jsem pak krouživými pohyby vybrousil čistý a pravidelný kruhový tvar šachet. Do šachet jsem vlepil dna z leptů Eduard. Ty sice set neobsahuje, ale čilým obchodováním jsem jej získal z cizích zdrojů.
Křídlo jsem doplnil detaily chladičů, celek jsem pak přilepil k trupu, přidal jsem ocasní plochy, podvěsné kanóny, následovalo poslední tmelení, opět ve snesitelné míře. Chtěl jsem si postavit původně českou verzi, ale po přezkoumání kabinky a obtisků jsem se rozhodl pro stroj izraelského letectva. Proto jsem si namíchal světlou šedozelenou barvu a přestříkal jsem s ní celý model. Patinu jsem tentokrát volil decentní, lehce jsem očadil exponovaná místa, přidal pár oděrek povrchu stříbřenkou, lehce jsem napustil linky paneláže. Doplnil jsem podvozek, kola jsou zřejmě určena pro originální stodevítku, rozhodl jsem se ale tuto záležitost příliš nezkoumat. Dokončil jsem pilotní prostor, přidal jsem antény. Kamuflážní schéma ze stavebnice jsem nalezl i v publikaci In detail, zde ovšem s určitými odchylkami. Hlavně to byla jiná barva Davidových hvězd na trupu. Proto jsem původní modré hvězdy z obtisků jednoduše vyřízl žiletkou. Proužek na trup pasoval z obtisků bez problémů, proužky na směrovku jsem nastříkal pomocí pistole a maskovací pásky. Model jsem přelakoval satinovým lakem Agama. Nyní jsem chtěl osadit kabinku, tady ale nastal problém. Celý štítek byl příliš malý a nešel pořádně na model osadit. Proto jsem se rozhodl pro trochu nestandartní řešení. Kabinku jsem přilepil pomocí mírného násilí prstolepem, z jemného papíru jsem pak pomocí vody s Herkulesem vyrobil nařasenou plachtu proti slunci.
Nyní jsem se pustil do rekonstrukce celé přídě ze setu Aires. Nebudu zacházet příliš do detailů, potíží se mnoho nevyskytlo, jednu ale zmínit musím. Blok motoru má vršek odlitý zvlášť. Bohužel vrchní díl je nepochopitelně větší a dát obě části dohromady vyžaduje značnou trpělivost a úsilí. Vybarvení motoru jsem provedl podle sešitu In detail. Před kabinu jsem osadil zbraně, tady se vyskytla další drobná chybka. Pokud zbraně umístíme nad zásobníky dle návodu zjistíme, že rukávy pro svod nábojnic jsou náhle příliš vzdáleny od kulometů. Naštěstí se jedná o malé a pružné díly, které lze pomocí prstolepu a za spoluúčasti mírného fyzického násilí přimět k poslušnosti. Srovnáním s publikací In detail jsem zjistil, že tento konkrétní stroj by měl mít zřejmě chlazení motoru i pod trupem, tak jako letouny Messerschmitt. Proto jsem provedl potřebnou úpravu pomocí zbytků jakéhosi nebohého mezka z vrakoviště. Doplnil jsem zbylé detaily, přidal jsem výfuky. Nalepil jsem zbývající díly kapotáže, vrtuly i s kuželem jsem nakonec použil ze stavebnice. Přestože je model odkrytovaný, nemám žádné ambice s ním objíždět soutěže a považuji jej čistě za vitrínkovou záležitost. I přes možné nepřesnosti je výsledek pěkný a rozhodně připomíná svoji legendární předlohu.