Napsal Přibližně před rokem jsem se znovu začal více zajímat o měřítko 1:72. První vlaštovkou byl Mustang P-51B, pak následovaly dva Fokkery Dr.I současně. V té době jsem také začal stavět model americké stíhačky v britských službách – Curtisse P-40E. Sáhl jsem po stavebnici korejské Academy, protože verze P-40N, kterou jsem již dříve měl doma jako ukázku od Hasegawy, se mi zdála poněkud překonaná.
Korejský výrobce vsadil na snadno sestavitelný model, opatřený rovnoměrným a ostrým rytím. Hlavní díly jsem poměřoval s výkresem v Ospreyi a zdálo se mi, že základní obrysy výrobce vcelku vystihl. Jelikož mě zajímala hlavně silueta půdorysu a bokorysu, považoval jsem stavebnici za přesnou. Po dokončení modelu bych hledal nějakou tu chybičku v průřezech a zakřiveních trupu, které podle me způsobují, že model je přece jen trochu tvarově deformovaný.
Vlastním Walk Around na Curtisse od Squadron Signalu, proto jsem si koupil i odlévaný kokpit Aires a motor Allison od CMK, chtěl jsem totiž postavit odkrytovaný model na nějaké to soutěžení. Po prozkoumání přídě modelu jsem od záměru otevřít motor upustil, přece jen by to znamenalo hodně ztenčovat sílu plastiku přední kapotáže. Namísto soutěžního modelu jsem se rozhodl pro pohodové vitrínkové stavění.
Jednu úpravu jsem si ale nechtěl odpustit a tou jsem vlastně stavbu začal. Ze spodního dílu křídla jsem odřízl původní kruhové schránky na kola. Skutečné letadlo mělo podvozkovou šachtu ve tvaru krabice s prolisem v přepážce směrem k trupu. Prolis jsem řešil tak, že jsem při odřezávání původní šachty v tomto místě část ponechal a takto vzniklou kapsu jsem vyplnil tmelem. Broušením mi vznikla napodobenina prolisu, který jsem poté doplnil bočnicemi šachty z obligátních víček od hořčice. Bočnice jsem různě odvrtal, abych šachtu přiblížil originálu. Chvíli jsem přemýšlel jak napodobit dno šachty, které by mělo být jemně žebrované, nakonec jsem vše vyřešil pomocí křídového papíru. Na jeho zadní stranu jsem na měkkém podkladě žebra vytlačil propisovací tužkou, po vlepení do šachty a přestříkání byl efekt dostatečný.
Na křídle jsem si neodpustil ještě jednu úpravu, kterou jsem chtěl trochu oživit model. Vybrousil jsem a zaslepil schránku na náboje. I když jsem ji nechal prázdnou, model tím později získal na zajímavosti.
Další práce byla poměrně jednoduchá…. V trupu jsem odstranil původní náznak interiéru (do zavřené kabinky není špatný…), a vlepil jsem vybarvený kokpit Aires. Tmelení bylo potřeba minimálně, snad jen na přechodu trupu a centroplánu, ale to bylo dáno mou úpravou podvozkové šachty. Pochválím ocasní plochy, které bez tmelení zapadnou do otvorů v trupu a spontánně drží geometrii. Doporučuji přilepit je až po nastříkání, protože si tím ušetříme maskování jejich spodních ploch vůči trupu.
Jak už jsem uvedl, stavěl jsem nakonec model do vitríny, proto jsem použil bez úprav většinu detailů. Pouze jsem doplnil nové hlavně kulometů, novou Pitotovu trubici, prohloubil jsem výfuky (díl má opravdu velmi mírně naznačené prohloubení ústí výfukových trubek), vyrobil jsem nový závěs pro podvěsnou výzbroj. Problém byl trochu s kabinkou. Výborně sedí na trupu, je perfektně čirá, ale střední pohyblivý díl je ze silnějšího plastiku. Tím pádem je problém jej umístit v otevřené podobě. Po chvilce zkoušení jsem se rozhodl kabinku ponechat zavřenou, protože je i tak přes ní velmi dobře vidět do interiéru.
Barvení a marking: Od začátku jsem věděl, že chci stavět Curtisse s pavími oky z africké pouště. Žraloci od 112. squadrony RAF jsou prostě perfektní. Prolistoval jsem Osprey a snažil jsem se nabízené kamufláže porovnat s obtisky, které jsem měl k dispozici. Nakonec zvítězila varianta stroje GA-V. Na letounu létalo stíhací eso Neville Duke, který se po válce proslavil testováním proudových letounů. Marking této legendy afrického nebe jsem zvolil i z ryze prozaických důvodů: Měl jsem k dispozici obtisky Academa na verzi P-40N, která zahrnuje britský marking 112. perutě GA-M, včetně zřaločí tlamy. Zkusil jsem rozhodit sítě po internetu a do týdne jsem měl doma duplikát tohoto markingu od kolegy, který staví australskou kamufláž. Z duplikátu pak stačilo obrácením áčka a jeho mírným ostřižením získat kýžené véčko. Ještě jednou díky do Kutné Hory…
Model jsem nastříkal lihovkami Agama. Použil jsem trochu upravené odstíny zemitě hnědá, písková a německou světle modrou. Rozhraní barev jsem stříkal přes hady Tac-it pro měkčí přechody, detaily kamufláže jsem dostříkal už od ruky. Vše je stříkané pistolkou VK. Na kabinu jsem použil masky Eduard, výsledek je perfektní, i když jsem měl trochu problém s maskami na horní části štítku, kde maska nechtěla pro složitý tvar držet. Nakonec jsem to risknul, masku jsem přimáčkl prstem a bleskově nastříkal barvou, než stačila odstát. Díky rychlému schnutí lihovek se to povedlo hned napoprvé. Po přestříkání jsem celý model nalakoval lesklým lakem Gunze Super Clear a nalepil jsem obtisky. Žraločí tlama v podání Academy se mírně liší od té, která je nakreslená v Ospreyi, ale neviděl jsem fotku skutečného letounu, tak jsem detaily neřešil. Odlišné oko žraloka jsem domaloval na obtisk ručně. Číslo letounu jsem sestavil z aršíku Tally Ho! Paneláž jsem napustil svou obl9benou barvou oleje od Agamy, stříbřenkou jsem naznačil otlučení, doplnil jsem různé šmouhy pomocí olejových barev. Na modelu jsem poprvé vyzkoušel prachový pigment, který byl přikládán právě v odstínu písku do jednoho z čísel Novinek. Musím říci, že na horních plochách jsem při nanášení štěcem větší efekt nepozoroval, patrně pro hladký povrch modelu, naopak líbil se mi výsledek na spodních plochách letounu. Nakonec, tak by to bylo v pořádku, protože se dá předpokládat, že spodní plochy skutečného stroje byly výraznějí opískované. Nejvíce je pigment patrný na matných pneumatikách.
Poslední úpravou, kterou jsem provedl bylo natažení anténního systému pomocí metody Dale Coopera, tentokrát bez leptů, pouze do předvrtaných otvůrků.
Stavbu jsem sice začal už na jaře, ale protože jsem ji během soutěžní sezóny pro jiné priority musel přerušit, dokončil jsem model až v říjnu. Snad se vám výsledek bude líbit.
    |
    |