Napsal Model nevšedního letounu od Michaela Nechvátala z Jihlavy.
Ke konci druhé světové války, kdy německá Luftwaffe již nebyla schopna účinně bránit Říši před nepřetržitým bombardováním, vznikla myšlenka operačního využití přepadového stíhacího letounu, který by byl co nejrychleji schopen zasáhnout bombardovací svazy nepřítele. Je jen logické, že se konstruktéři chopili jedné z nejnovějších technologií – raketového motoru. Automaticky se nabízel i letoun, který již od 30. let vyvíjel inženýr Lippisch a který měl za sebou dokonce světový rychlostní rekord z roku 1941-Messerschmitt Me-163 Komet. Za zcela typické je ale možné označit fakt, že díky tísni, ve které němečtí konstruktéři neměli možnost dostatečně testovat nové poznatky, docházelo k jakési samodestrukci této nové koncepce.
Navenek by se dalo říci, že spíše než kometu letoun připomínal slepici. Tato slepice ale byla schopna dosáhnout 16 500 m dostupu, letět rychlostí přes 900 km/h a stoupat rychlostí 5000m za minutu. Zajímavá je i otázka startu, kterou tým konstruktéra Lippische vyřešil originálně. Nechal piloty vzlétat na startovacím vozíku, který byl ve vzduchu odhozen, na zem pak pilot dosedal pomocí speciální lyže. Není jistě nutné připomínat, že takové přistání nebylo bez rizika, zvláště pokud zbylo v nádržích nějaké palivo. Na druhou stranu, piloti kamikadze na tom byli jistě hůře…. Dostatečnou palebnou sílu měly pilotovi zajistit dva kanony MK 108 v kořenech křídla. Zkoušeny byly i jiné varianty výzboje, mezi nimi i slavná Schrage Musik. Lt. Fritz Kelb se díky tomuto letounu stal jediným stíhačem, který pomocí Scrage Musik dosáhl sestřelu.
V roce 1944 se letoun dostal do operačního nasazení a první piloti mohli zažívat smíšené pocity. Na jednu stranu sice byly jejich útoky poměrně úspěšné, jistě byl opojný i pocit vysoké rychlosti. Proti tomu stál fakt, že nová technologie se zkoušela doslova až boji. Pokud bychom chtěli eufemisticky hovořit o dětských nemocech, pak by jedním z nejčastějších synonym bylo slovo výbuch…. Naštěstí byla výroba letounu poměrně snadná, celkově bylo vyrobeno 370 kusů. Mnohem smutnější je fakt, že zmařené životy již nikdo vrátit nedokázal.
Model letounu Me-163 je od jihlavského modeláře (a leteckého archeologa) Michaela Nechvátala. Je postaven ze stavebnice firmy Revell v měřítku 1:48, jsou použity doplňky firmy Aires (pilotní prostor, zbraně). Dle Michalova vyjádření se jednalo o pohodovou stavbu. Jedinou vyjímku představovala přistávací lyže, se kterou byly menší problémy, proto se ji Michael rozhodl nechat v zasunuté poloze. Model znázorňuje variantu Me-163 B-1a ze základny Brandis z přelomu let 1944-45. Marking je připisován Lt. Juppu Muhlstrohovi. Podle mého názoru vypadá model velmi pěkně a děkuji Michaelovi, že mi jeho snímky poskytl. Děkuji také Leošovi Líchovi z Jihlavy, který model nafotil.
