Napsal Chystáte se na dovolenou do Itálie?
Předpokládám, že během letní dovolené většina leteckých nadšenců opouští dočasně svého koníčka(často nuceně:-)) a věnuje se převážně rodině, koupání , horským tůrám a dalším příjemným aktivitám. Jedním z míst, která jsou těmto radovánkám zaslíbená, jsou italské Dolomity. V poslední době je možné zaslechnout v této oblasti poměrně často i češtinu, nebo slovenštinu. Hornatá krajina nabízí sportovní vyžití např. na horských kolech, rozsáhlá jezera umožňují koupání v čisté vodě. A pokud by náhodou někdo z Vás začal trpět náhlým abstinenčním syndromem při absenci oblíbených létajících aparátů, je překvapivě snadné jej zažehnat. Střediskem celého kraje je město Trento, na jehož okraji je rovněž menší civilní letiště. Přímo na tomto letišti pak můžete navštívit Museo Gianni Caproni.
Pokud by někomu připadalo to jméno nějak povědomé, pak vězte, že se skutečně jedná o italského leteckého konstruktéra stejnojmených letadel. Gianni Caproni se narodil koncem devatenáctého století, právě včas, aby se stačil zapojit do zlatého období počátků aviatiky. Toto období ještě ani neodeznělo a Gianni Caproni již zakládá společně s manželkou v roce 1929 letecké museum. Prvními exponáty byly ranné konstrukce z vlastních dílen. Další exempláře přibývaly během doby, v roce 1988 se pak celá expozice přesunula na letiště do Trenta. Zde je muzeu vyhražena jedna z letištních budov. Turistům je k dispozici také prodejna suvenýrů, hotel a restaurace. V té můžete poručit kávu těm členům rodiny, kteří směrovku považují pouze za ukazatel cesty a po zaplacení překvapivě nizké částky 4000 lir vstoupíte do hlavní haly muzea. U vchodu vás přivítá starý známý z produkce pražského Směru-Ansaldo SVA.5. Hned u letounu je pak k vidění motor tohoto stroje, v sousedství pak další vzácný exemplář, “kostřička” Fokkera D VIII, jediného dochovaného originálu na světě. Dalšího můžete vidět již jen v USA, tam se ale jedná o znovu postavenou repliku. Celkově je k vidění 19 historických letadel, z toho 9 je celosvětových unikátů. Většinou se jedná o stroje které lemují historii italské aviatiky. Příznivce chmelnic zaujmou jistě další “kostřičky”- vzácné Caproni CA 6 a CA 9 z roku 1911. Leteckou techniku válečného spojence zastupuje německý Bucker Bu 131B. Válečné časy připomene impozantní třímotorový bombardér SIAI Marchetti S 79, který u nás kdysi zpopularizoval starý model od Směru.
Ortodoxní “rouraře” pak asi potěší nejvíc F-104 Starfighter, který je jakýmsi lákadlem před budovou musea. Zaujme i způsobem instalace, neboť je naaranžován jakoby v letu, přičemž nosný pilon je, diplomaticky řečeno, umístěn v trysce letadla. Během mé návštěvy jsem se zatoulal otevřenými dveřmi i na dvorek musea, kde byl již připraven další exemplář, zatím dokonale rozebraný Fiat G 91.
Dále je v muzeu umístěna přesná kopie pracovny G. Caproniho, na ochozech je pak expozice věnovaná kostýmům letušek, vše je doplněno samozřejmě fotografiemi, modely a jinými artefakty. K dispozici jsou i filmy s leteckou tematikou a multimediální průvodci. Mým zájmem bylo pochopitelně také fotografovat. Většina letadel je takřka na dosah, za nízkou provazovou zábranou. Museum hlídaly dvě dámy v nejlepších letech, na můj oficiální dotaz, zda je možné pořídit snímky mi zakázaly pouze používat blesk, jeho okázalá demontáž je zcela uspokojila. Blýskání menšího integrovaného blesku je nikterak z klidu nevyvedlo… Vzhledem k tomu, že muzeum je žánrově vyhraněné, nelze očekávat, že by se stalo centrem tématických zájezdů českých a slovenských leteckých fandů. Ti jistě cíleně vyhledají spíše renomovaná muzea německá, francouzská, anglická, movitější pak některé muzeum v zámoří. Na druhou stranu lze muzeum v Trentu navštívit během rodinné dovolené, což je jistě průchodnější z hlediska rodinného rozpočtu. Ruku na srdce, jen ti nejtalentovanější jedinci dokáží přesvědčit své drahé polovičky, aby chápaly návštěvu např. Duxfordu za nezbytnou a pro každého manžela přirozenou. Muzeum je možné navštívit od úterý do pátku od 9.00 do 13.00, resp. od 14.00 do 17.00, v sobotu a v neděli je pak zavírací doba prodloužena o hodinu. Mé poděkování patří mému tchánovi, panu primáři MUDr. Týcemu a celé jeho rodině, neboť bez nich by tento článek patrně nikdy nevznikl.