Napsal Blue Nosed Bastard from Ukraina
Značně rozporuplnou pověst má u nás ukrajinská firma ICM. Dokud náš trh zásobovala především čtvrtkami sovětských letadel z 2. sv. války, byl ještě poměrně klid. Typy byly za přijatelnou cenu, často obsahovaly výlisky motoru, slušné detaily bohužel kompenzovalo množství propadlin na povrchu, měkký plastik a podle někoho nepěkné rytí. Ale ten, kdo staví modely s rudými hvězdami byl zvyklý na ledacos, proto se žádné zásadní reakce neobjevovaly. Později firma vydala ikonu – Spitfire IX. První problém vznikl v tom, že stavebnice byla zjevně odvozena od Spifire Mk.V od japonské Tamiye. To přitáhlo pozornost modelářů k výše popsaným chybám, část modelářů argumentovala tím, že nemá cenu kupovat levného Spitfira s množstvím chyb. Trochu do ztracena vyzněl test, který proběhl tuším na Internetmodeleru, podle kterého byl Spitfire IX od ICM jednoznačně nejpřesnější v měřítku 1:48. Firma ICM bohužel nalákala mnoho modelářů na své plány vydávat další klasické letouny z 2. sv. války, například Mustanga, Messerschmitty 109, snad i P-40. Plány se zatím naplňují velmi pomalu… Přiznám se, že nevím, kdo k nám vlastně modely ICM dováží, jako modelář mohu trochu kritizovat jejich distribuci. Zatímco Spitfirů, Migů, Jaků jsou plné prodejny, sehnat Mustangy chce trochu štěstí. Slyšel jsem někde drb, že je to tím, že některé typy nejsou určeny pro všechny trhy, nevím, nemohu potvrdit…
Na Mustanga Mk.IV(britská verze) jsem narazil na jaře na soutěži v Pardubicích. Neváhal jsem dlouho, už proto, že mi rychlé ohledání ráměčku neukázalo přehnané množství zmiňovaných propadlin. Mustangy mě zajímají hlavně u 8. armády, jelikož mám doma dostatek obtisků, vzal jsem model i s britskými kokardami. S ohledem na nízkou cenu modelu (okolo 350,- Kč) jsem za ušetřený peníz koupil Eduardí Zoom plechy a pustil jsem se do stavby.
Začal jsem trupem. Mám doma i Tamiyu, takže jsem si jen ověřil, že forma je opravdu okopírovaná od japonského výrobce. Čekal jsem 100 procent shody, to se ale ukázalo liché. Například velký díl podlahy kokpitu, který přechází trupem dozadu ve strop výstupu chladiče má ICM řešen nepatrně odlišně. Hned na začátku stavby jsem zkontroloval propadliny a rytí a mohu říci jedno: trup má zásadní propadlinu pouze vpravo pod štítkem, jiný problém jsem nenašel. Na zbytku modelu je jediná velká díra a to na obou přistávacích klapkách. Jedná se o díl ze silnějšího plastiku, takže výskyt propadliny je logický, s ohledem na velmi pěkné nýtování klapky lze ale propadlinu odstranit pouze za cenu ztráty nýtů. Proto jsem se rozhodl raději nedráždit kobru bosou nohou…. Ostatně, model jsem stavěl jednak jako test firmy, jednak pouze do vlastní vitrínky. Poslední propadliny jsou zevně podvozkových krytů, ty jsem snadno vytmelil.
Do interiéru jsem vlepil lepty postraních žeber. Ne, že by ta původní byla špatná, naopak, ale ta z leptů obsahovala i jemné nýty. Poté jsem všechny díly interéru (mimo leptanou palubní desku) nastříkal akrylovou Agamou A12 M. Po zaschnutí jsem celek přetřel naředěným ředidlem, viz článek o stínování, jemně jsem hrany oblýskal stříbřenkou. Prostor za pilotem šel samozřejmě do černé. Poté jsem si vzal kousek černého a červeného obtisku a pomocí perka a bílé barvy jsem si vytečkoval tabulky na postranní panely. Perkem jsem doplnil i ostatní popisky na všech ovládačích. Zespodu podlahy jsem nalepil olejový chladič a trup jsem slepil dohromady. Rovnou jsem sáhl po tmelu a zatmelil jsem rozhraní mezi oběma polovinami trupu Na spodku chladiče rytí trochu nenavazovalo, což jsem vyřešil přetmelením a náhradou panelů z tenké maskovací folie. Zbytek rytí se mi zdál jemný, rovný, nemám vůči němu výhrady.
Zatímco schnul tmel, slepil jsem dohromady křídlo. Do spodní partie jsem vlepil střed podvozkové šachty. Ten byl nepatrně užší směrem do stran, vzniklá mezírka mě ale nevzrušovala. Mustang obvykle na zemi stojí se zavřenými dekly podvozku, k otevírání dochází pouze vůlí mechaniků, nebo poklesem tlaku v hydraulice. Do šachet tedy není vidět, pokud nechceme. Křídlo a trup jsem sesadil nasucho a zjistil jsem, že tmel už nepotřebuji. Díly sedí přesně, drží navíc výborně geometrii. Takže jsem spoj jen pojistil trochou lepidla a sáhl jsem po VOP. Ty po začištění dosedly rovněž, tmel nadále zůstal v zásuvce. Opět platí, že stavebnice si hlídá sama geometrii nosných a ocasních ploch. Poslední kritický okamžik jsem čekal u dílů, které představují vstupy vzduchu k chlazení a u horního krytu motoru. I zde se vše obešlo bez tmelu. O.K…
Celek jsem přestříkal Mr. Surfacer White ve spreji a nenašel jsem chybu k opravě. Vzal jsem tedy lešitelnou pastu Agama(Leštěný hliník) a model jsem s ní nastříkal. Další postup je popsán v článku o stínování, jsou k vidění i fotografie rozestavěného modelu. Pohyblivé díly (klapky, kryty podvozku, rám kabiny atd…) jsem nastříkal Tamiya TS-17. Jako předlohu pro model jsem po váhání nakonec zvolil slavnou Petie 2nd plukovníka Johna C. Meyera. Letoun byl ve stavu 487 DS, 352 FG, 8. letecké armády. Pilot na letounu dosáhl 2 sestřelů. K markingu patří jednak kouzelný emblém s originálně ztvárněnými sestřely, jednak neodmyslitelný modrý čumák, pro který skupina získala svou přezdívku: Bluenosed Bastards of Bodney. Modrou jsem si sám namíchal z akrylových Agam. K patině jsem se rozhodl využít jednu negativní vlastnost akrylových Agam. Vzal jsem si kousek maskovací pásky a jemně jsem s její pomocí strhal malé kousky modré barvy. Tím vystoupil původní hliníkový podklad a letoun začal vypadat autenticky. Stejný postup jsem zvolil i na vrtulových listech.
Výfuky jsem odvrtal, jde to snadno, ale musíte dávat pozor na měkký materiál, aby jehla nevyjela ven a neroztrhla plášť výfuku. Kulomety vznikly z injekčních jehel. Podvozek jsem vylepšil hadičkami vzduchu k brzdám, použil jsem zatížená kola. Protistřihové nůžky podvozku jsem nahradil lepty ze setu. Na podvozkové nohy jsem doplnil z drátku malá očka. Závěsy na přídavné nádrže dostaly imitaci úchytek. Na štítek kabinky jsem přidal leptané zrcátko. Kabinka má bohužel nálitky ve straně průhledné části, stačilo ale nálitek zabrousit a krátce přeleštit pastou Tamiya Compound.
Zbývaly obtisky. Popisky jsem použil ICM, jsou slušně vytištěné, ale lak je bohužel na povrchu vidět. Anglická verze se trochu popiskami liší od americké, proto jsem je nalepoval podle návodu Tamiya. Marking pilota jsem použil od Tamiye. A zaplakal jsem…. Letadla od Tamiye mají neuvěřitelně špatné obtisky. Jsou silné a tvrdé, absolutně nekopírují povrch, vodičky na ně neplatí. Snažil jsem se co se dalo, ale k ideálu má výsledek daleko. Nicméně to se značkou ICM nemá nic společného. Na její adresu mohu říci, že firma se snaží o stoupající kvalitu a její Mustang je určitě dobrou volbou. Je poměrně přesný, má pěkný povrch, velmi snadno se staví a je levný. Pokud po něm sáhnete, chybu neuděláte.
Pěkné Vánoce….
