Napsal Jeden ze slavných Čápů podruhé….
Přiznám se, že na tuto recenzi jsem se opravdu těšil. Důvodem je to, že Nieuport 17 je mým oblíbeným letadlem a ačkoliv stavba modelu neprobíhala úplně hladce, poměrně dost mě bavila.
Ke stavbě jsem použil stavebnici Nieuport 17 Profipack. Jelikož stejnou použil i Luboš Vinař při budování jeho československého Nieuporta 23, nebudu po něm již některé věci opakovat. Rád bych ale shrnul některé další poznatky:
Trup: Model jsem porovnával s výkresy ze zapůjčeného Windsocku a nenašel jsem žádný problém. Pokud budete model stavět ze základní verze, budete mít k dispozici jen zjednodušený interiér. Profipack nabízí navíc pěkné ciferníky přístrojů, upínací pásy a pěknou perforovanou sedačku. Jelikož jsem při její montáži neuspěl, schoval jsem si ji do budoucna a injekční jehlou jsem odvrtal sedačku původní. Bylo to sice poměrně pracné, ale výsledek stál za to. Za nejdůležitější rozdíl mezi oběma verzemi stavebnice považuji konstrukci plynové páky, která je v plastu hrubá a nepěkná. Další důležitou věcí je, že Profipack má v leptech obloukovou výztuž za záda pilota, která v základní verzi chybí. Interiér jsem tedy sestavil za pomoci leptů, jedinou další úpravou již bylo natažení drátů vnitřního vyztužení trupu mezi naznačená žebra. Nakonec jsem se rozhodl neodvrtávat otvor stupačky a ponechal jsem na trupu i obě krytky. Naopak jsem odvrtal otvory pro lanka řízení. Na spodní část trupu jsem se pokusil naznačit šněrování plátna pomocí jednoho drátku vypleteného ze síťky Extratech. Výsledek byl uspokojivý, na fotografiích jsem ale zjistil, že šněrování zřejmě příliš patrné nebylo. Nicméně jsem jej na trupu ponechal.
Křídla:Dolní jsem ponechal bez úprav, není totiž upravovat co. Horší to bylo se vzpěrami. Mám doma stavebnic několik a všechny mají stejný problém. Forma je zřejmě lehce posunutá a kované objímky okolo hlavních vzpěr, které jsou naznačeny negativním rytím, na sebe přesně nenavazují. Nějaký čas jsem experimentoval s různými způsoby, jak vše opravit, nakonec jsem linky zatmelil a objímky jsem pouze nastříkal barvou. Druhým problémem je, že výrobce nepochopitelně vynechal kovové patky vzpěr. Ty se lišily u verze 11 a 17. Patky jsem znázornil pomocí ztenčeného plastiku patřičného tvaru, celou patku jsem pak obtočil tenkým proužkem izolepy. Lahůdka mě pak čekala u křídla horního: Jelikož jsem chtěl stavět letoun G. Guynemera, musel jsem vyřešit problém proskleného baldachýmu. Pilníkem jsem tedy poněkud zvětšil otvor (ten ve stavebnici je příliš malý). Je třeba postupovat opatrně, neboť kdyby měl být otvor přesně podle výkresů, křídlo by se uprostřed rozpadlo. Především na náběžné hraně jsem tedy zvolil určitý kompromis. V křídle jsem znázornil vnitřní konstrukci, stavebnice vynechává zcela příčná žebra. Vše jsem nastříkal barvou dřeva a z plastikové nitky jsem vytvořil vnitřní výztužné dráty. Poté jsem křídlo z obou stran oblepil napnutou průhlednou tenkou izolepou. Přímo na křídle jsem izolepu ořízl žiletkou tak, aby páska přesahovala asi o 1 mm otvor. Zvenku jsem rámování okopíroval pomocí stříbrného obtisku.
Motor: Motorový kryt jsem nejprve slepil z obou dílů, posléze jsem vzal hrubší brusný papír a rotačním pohybem jsem celý kryt ztenčil. Jelikož se mi nepodařilo znázornit spoje mezi díly krytu pomocí originálních leptů, použil jsem do třetice izolepu. Na patřičná místa jsem nalepil tenký proužek a jeho středem jsem vedl plastovou nitku. Operace byla jednoduchá, efekt perfektní. U samotného motoru se opakuje problém s posunutou formou, naštěstí posun v závitech není tak patrný. Proto jsem jej pouze očistil a nahradil původní leptaný věnec potrubí, které přivádělo vzduch z karburátoru. Potrubí jsem znázornil z plastových profilů Evergreen, které jsem u svíčky uhnul do kolínek. Vrtuli jsem nabarvil barvou imitující dřevěný povrch a přestříkal oranžovým lakem Tamyia. Podle fotografií u Nieuportu nebylo příliš patrné vrstvení dřeva.
Podvozek: Jediným vylepšením bylo naznačení gumového odpružení pomocí plastikové nitky omotané okolo osy. Pozor! Stavebnice bez doplňků neobsahuje plechový díl mezi přední a zadní podvozkovou nohou. Ještě jedna poznámky ke zbarvení: Je obecně známo, že gumová kola nebyla v tomto období ještě přibarvována. Proto byla světle šedá, šedá nebo světle hnědá. Na snímku skutečného stroje jsou ale gumy nesporně tmavší než okolní plátno, proto jsem k nabarvení použil šedou barvu.
Ostatní detaily: Kulomet je sestaven za pomocí leptů a po dokončení na něm není co vylepšovat. Lepty k hornímu kulometu jsem si schoval pro použití v budoucnosti. Ovládací plochy jsem vybavil trny na upínaní lanek, VOP jsem provrtal v místě prostupu drátů. Ostruhu jsem vylepšil u kovovou pružinu, kterou jsem vyrobil ze zbytku rámečku od leptů. Objímky ostruhy jsem znázornil opět proužkem obarvené izolepy. Výplet jsem provedl z plastikové nitky, předtím jsem si vyrobil jednoduché aretační šrouby: Tenký měděný drátek (podle prodejce 0.2 mm) jsem přehnul okolo profilu s malým průměrem, oba konce jsem sevřel do pinzety. Několika otočkami pak vznikne jakási imitace šroubu s okem pro výplet. Skutečné šrouby byly sice subtilnější, ale u vitrínového modelu tato imitace bohatě splňuje účel v době, kdy vypínáky od Partu zmizely z trhu.
Kamufláž: Problémy okolo barev použitých na čísla a emblémy čápů rozebírám v článku o Albertu Deullinovi. Rozhodl jsem se pro červenou dvojku, kterou jsem si vypůjčil z obtisku nového dvojbalení Nieuportu17 a Nieuportu 11. Obtisk patří původně do červené 12 pilota Dormeho. Ačkoliv jsem o tom prozatím nenalezl zmínku, dal jsem červenou dvojku i na horní křídlo – číslo na horním křídle bylo na sesterských strojích od letky Čápů běžné. Letoun, který jsem stavěl, byl vyfocen i zepředu poté, co G.Gyunemer poškodil jeho vrtuli. Při zkoumání fotografie jsem dospěl k názoru, že na kuželu není francouzská trikolóra, ale pouze červená objímka. Jelikož je poměrně obtížné takový prstenec na konickém tvaru vytvořit, doporučuji následující trik: celý kužel nastříkat napřed bíle, poté smotat třeba z papíru válec o průměru odpovídajícímu tomu v místě prstence, ten pak shora na kužel nasadíme a zbytek kužele přestříkáme červenou barvou. Na závěr se vrátím k použité šedostříbrné barvě. Dnes už nikdo nedovede určit její odstín, někdo volí vysloveně stříbrnou, jiný spíše šedou. Já jsem letoun nastříkal světle šedě, poté jsem celý povrch přestříkal velmi naředěnou stříbřenkou-výsledkem je jakýsi perleťový nádech. Plechové kryty jsem navíc nalakoval lesklým lakem a tím jsem je odlišil od plátěného potahu. Celý povrch jsem následně ušpinil olejovkami a tím byl model definivně hotov.