Napsal Trocha romantiky z éry dřeva, plátna a drátů….
Podobně jako jiní kolegové na tomto webu jsem i já fascinován érou Velké války. Byla krvavá, především pro pěšáky v zákopech trvale zasypávaných dělostřeleckou palbou a prvními chemickými zbraněni, na druhou stranu, aviatika se dostala z éry snění do éry reálného využití, jak jinak než vojenského. Z bahna fronty se osvobodili odvážní jedinci, kteří usedali do prvních létajících vehiklů aby riskovali životy nejen ve vzdušném boji, ale také v boji se svými vlastními nevypočitatelnými jedno-, dvou- a víceplošníky. Není divu, že bezmocní pěšáci viděli gloriolu okolo šťastlivců, kteří se jim proháněli vysoko nad hlavou. K letectvu se dávali především v německé armádě aristokrati, kterým romantika letadla nahradila romantiku skomírající slávy jezdectva.
V současnosti se dostávají takzvané chmelnice opět do kurzu mezi modeláři. Jistě je to i zásluhou dvou firem, které se na toto období přednostně zaměřují. Ano, jedná se o RODEN a hlavně EDUARD. Díky těmto výrobcům je na trhu dostatek stavebnic v rozumné ceně, vynikající kvalitě, které postihují hlavní trendy vývoje letectva mezi roky 1914-1918.
Nemá cenu abych podrobněji rozpitvával stavbu Pfalze D.IIIa. Stavebnice je již z nových forem, má perfektní detaily, vyžaduje jen málo tmelení. Představuje stroj, který jakoby stál trochu mimo největší slávu vzdušných rytířů, dá se ale říci, že neprávem. Vždyť variantu D.III i pozdější verzi D.IIIa používala řada nejslavnějších es. Namátkou jmenujme Bertholda, Degelowa, Thuye, Vosse, Starka a další. Když jsem model stavěl, měl jsem v úmyslu původně udělat osobní stroj právě Rudolfa Bertholda. Pak jsem zjistil, že jeho Pfalz(existuje na jediné fotografii) měl spodní křídla odpovídající verzi D.III. Přes červený trup jsem tedy nastříkal černou, křídla šla na stříbrno a sehnal jsem obtisky na Degelowa. A zjistil jsem totéž… Nakonec jsem se tedy rozhodoval mezi variantami kamufláže přímo z krabičky: Esa Holtzem a Marvitz, oba jsem měl navíc zdokumentované ve svém archívu fotek. Nakonec jsem i kvůli Modelmágu sáhl po Marvitzovi, Holtzemovu Kometu už stavěl Miro Neděljak. A musím říct, že jsem nelitoval. I když se kamufláž zdála zprvu jednoduchá, po nastříkání žlutých démantů výrazně ožila. Patina olejovkami dodala punc stáří a připomněla zažloutlé fotografie z počátku minulého století.
O tom, jak jsem model vypletl můžete číst na jiném místě, kde je i historka o pádu hotového letadla z okna. Při opravě byl problém jedině s nánosem vetřinového lepidla v místě ukotvení vzpěry na motoru, to jsem vyřešil montážní plachtou, napatinovanou naředěnou kávou. Další plachtu jsem umístil na křídlo, spolu s bedýnkou ze sady Academy.
Do tohoto článku jsem vybral trochu zvláštní fotografie. Vlastně se dá říci, že jsou nepovedené, světlo si na nich trochu zahrálo. Ale mně osobně se líbily… nepřipadá vám na nich Pfalz romantický?
