Napsal Nové balení starého kitu od Hobbycraftu.
Jastrebok (jestřábek), mosca (muška), rata (krysa), išak (oslík) a abu (skřeček). Všechna tato jména v několika jazycích, patří hvězdě několika válečných konfliktů, legendárnímu stíhacímu letounu Nikolaje Nikolajeviče Polikarpova s prostým označením I-16. Ten byl patrně jediným velkosériově vyráběným stíhačem (bezmála 10 000 kusů), který sloužil během II. světové války i jako parazitní.
Známý pilot historických letounů Mark Hanna, byl vlastnostmi jednoho ze zrenovovaných strojů doslova nadšen, (hlavně poté co zavřel podvozek a dosáhl výšky alespoň 1 000 metrů). K případnému střetu Hurricanu a I-16 v boji se vyjádřil, že by v Huroušovi sedět nechtěl.
Stavebnice I-16 typ 10 (1:48) se nedávno objevila v nabídce firmy Academy. Jde samozřejmě o letitý kit kanadského Hobbycraftu a je dostatečně známý i se všemi svými nedostatky; zmíním se proto jen o úpravách, se kterými jsem se trápil já.
Zvolil jsem variantu s lyžovým podvozkem (foto skutečného stroje lze nalézt v publikaci Squadron Signal: Polikarpov Fighters, Pt.2) o při stavbě použil kovové díly PART.
1. V kokpitu jsem upravil podlážku, aby bylo vidět i pod ni, doplnil pancéřovou desku za sedačku, zaměřovač a přisvětlovací okénka po jeho stranách. Větrný štítek je nový z acetátové fólie. Otevřel jsem druhá dvířka kabiny, (v kováčích jsou jen jedny). Znázornil jsem také dřevěná žebra kokpitu a kožený lem před pilotem.
2. Na směrovce je naznačeno 6 žeber, tyto jsem obrousil a naznačil znova správný počet, tedy 5.
3. Z horního krytu motoru jsem vyříznul naznačené výfuky a z předního prstence čelo, to přijde nahradit kovovými díly, z nichž vnitřní jsem pootočil tak, aby bylo posléze vidět na motor. V předním prstenci jsem také vypiloval vstup vzduchu tvaru T (dole) a nahoře vyvrtal dva výstřelné otvory pro kulomety.
4. Na válce motoru (doplněného detaily) jsem si přilepil dráty, na které se nakonec nasunou trubičky výfuků.
5. Spodní část křídla je v celku se spodní částí trupu a spodním krytem motoru. Zde jsou pouze dva otvory pro výfuky. Ty jsem zaslepil a poté vypiloval nové, tentokrát čtyři. Za nimi jsem vyfrézoval půlkulaté prolisy pro špičky lyží a opravil rytí.
6. U křídla jsem po slepení odřezal a zvětšil křidélka tak, aby odtoková hrana měla správný úhel, (náběžná hrana křídla kupodivu sedí dle výkresu). Zvětšil jsem také koncové oblouky křídla.
7. Na raketách (RS-82) jsem vzadu proříznul křidélka a upravil do správného tvaru. V krytech hlavního podvozku jsem prostřihnul otvory pro lyže a na konci hřídele vrtule jsem vypiloval ozub pro mechanické spouštění motoru.
8. Z plastikových destiček, drátů a izolace jsem vyrobil nové lyže a mechanizmus jejich sklápění. Odvrtal jsem také hlavně křídelních kulometů (v trupu jsou z trubiček) a otvory pro lanka ovládající hlavní podvozek.
Dále jsem už pokračoval dle návodu a známými postupy až do konečného nástřiku (barvy: AGAMA syntetické, lihová, LIFECOLOR akrylové) a nanesení obtisků. Zde jsem použil živou a mrtvou vodu. Oprýskání barvy na krytu motoru jsem docílil maskolem, přes který jsem nastříkal černou barvu a nakonec ho oloupal. Záplaty na trupu (asi po průstřelech) jsem na rozdíl od návodu znázornil asymetricky. Na kryt motoru jsem přilepil stahovací plechový pásek se zámkem a na dráty od válců motoru nasadil trubičky výfuků. Natáhl jsem také ovládací lanka podvozku. Závěrem jsem povrch modelu nalakoval pololeskem LIFECOLOR a po jeho zaschnutí mírně ušpinil.
Uf a je to. I-16, 1:72 od ICM snad už taková dřina nebude.
Foto: Leoš Licha
PRAMENY:
Modělist konstruktor
L+K r, 76, č. 9 a 10, r. 88, č. 18, 19, 20, 21, r. 99, č. 25-25
SPM č. 5.
Autor: Jaroslav Voráček