Napsal Je tady léto, prázdniny, okurková sezóna, co takhle zase jedno auto?
Na úvod je třeba říci, že produkce automobilů, které Tamiya nabízí je mezi dostupnými modely špička. To už zde jednou zaznělo. Tamiya předčí své konkurenty Hasegawu a Revell (zčásti se jedná o formy Hasegawa) především zpracováním detailů, menším množstvím vyhazovačů, cena pak není až tolik odlišná. Heller (Airfix) se svými novými WRC zatím upoutává spíše výběrem Xsary, formule 1 1:24 od Revellu pak trpí nepropracovaností, naopak jsou zajímavé výběrem typů, jako třeba Toyoty.
To ale neznamená, že modely Tamiya jsou dokonalé. Týká se to hlavně starší produkce vozů ze 70. a 80. let. Jeden z nich jsem si vybral pro svůj další model. Vlastně to zavinil můj bratr, který byl vždy velkým fanouškem Alaina Prosta a tak si logicky koupil jeho první schopnější auto, Renault RE-30B. Bratr není modelář, takže stavba z velké části zůstala na mě.
Model obsahuje velké množství dílů, které bylo třeba očistit, což vzal naštěstí bratr na sebe. Díly jsou z plastiku ve žluté, bílé, černé a stříbrné barvě, jeden rámeček je průhledný, poslední pak potažený chromovou folií. Kola jsou gumová, stavebnice obsahuje i bužírku na kabely motoru a kovové táhlo k přední nápravě. Zdánlivě velká idyla. Ta ale končí ve chvíli, kdy se modelář pokusí alespoň nasucho sestavit základní chasis a karosérii. Díly jsou pokroucené do mírné vrtule a nelze je na sebe přiložit tak, aby mezi nimi nebyla mezera. Dost mě to mrzelo, neboť se mi podařilo sehnat dostatek fotografií předlohy, takže jsem chtěl model postavit se snímatelnou karosérií. Na výběr tedy zůstal zcela odkrytý stroj, nebo naopak automobil s karosérií napevno přilepenou (což by ale vyžadovalo použití mírného násilí…). Zvolil jsem první variantu, neboť jsem měl v plánu s modelem objet několik modelářských soutěží.
Zpočátku jsem model stavěl podle návodu. Začal jsem kompletací motoru, větší plochy jsem stříkal různými barvami Humbrol a Agama. Menší jsem barvil štětcem. Velmi efektní je bužírka, která představuje elektrické rozvody k válcům. Mezi motor a podvozek jsem podle fotografií znázornil tepelnou izolační fólii, použil jsem k tomu sáček z krabičky od cigaret, který jsem jako nekuřák musel vyškemrat v práci. Při montáži systému chladič, mezichladič, turbo, motor a výfuky došlo k prvnímu většímu problému, jisté tlaky na správných místech podpořené vteřinovým lepidle byly nutností. Z profilů Evegreen jsem doplnil ramena zadní nápravy, která ve stavebnici chyběla.
Monokok byl naopak bez problémů, spodní vanu jsem nastříkal odstínem Humbrol 85, vrchní klasickou stříbřenkou Agama O8. Sedačku jsem vybavil pásy z cigaretového papíru a z leptaných přezek REJI. Figurku pilota jsem vynechal. Do přídě jsem nalepil soustavu pedálů, kterou jsem vytvořil z Evergreenů a plastových víček. Pak jsem si vyhrál s řídící jednotkou, když jsem různé krabičky brousil z plastových rámečků, kabely vytahoval ze stejného materiálu, táhla pak vznikla z různých zbytků.
Kola jsem obrousil smirkovým papírem jednak pro drsnější vzhled, jednak pro otřepy táhnoucí se středem běhounu. Předem podotýkám, že se jedná o poměrně fyzicky náročnou činnost…. Po zralé úvaze jsem se rozhodl nebarvit středy disků barvou, protože jsem měl až příliš silný pocit, že by byl problém dosáhnout dokonalého kruhového nátěru.
Celou sestavu jsem začal přibližovat k reálu různými kabely vedoucími od motoru k řídící jednotce. Na dostupných fotografiích mě upoutalo přichycení kabeláže k monokoku pomocí lepící pásky, proto jsem zvolil stejný postup – plastikové nitě jsem upevňoval k podkladu obarvenou maskovací páskou. Konektory na kabelech jsem naznačoval přiblížením platikové nitě k hořící svíčce. Všechny kabely jsem pochopitelně znázornit nedokázel, přesto motor působí členitěji.
Nyní jsem svou pozornost přesunul ke karosérii. Jednak bylo nutné vytmelit stopy po vyhazovačích na její vnitřní straně, jednak vyžadovala začištění a vybroušení. Nátěr se skládá z bílé a žluté barvy, které obecně špatně kryjí. Proto jsem si vytvořil následující fintu: Celou karosérii jsem po vybroušení přestříkal 2 vrstvami bílého Mr. Surfaceru, tím jsem dosáhl jednolitě bílého povrchu. Následně jsem sáhl po lesklém bílém spreji Tamiya a lehce jsem celý povrch přestříkal. Nebylo třeba zvláštní vrstvy kvůli krytí, jen karosérie získala potřebný lesk. Pomocí maskovací pásky jsem vykryl bílé plochy na hlavním dílu karosérie a dvěma tenkými vrstvami jsem povrch přestříkal žlutým sprejem Tamiya. Tím vznikl jednolitý, krásně lesklý povrch, bez schodovitého rozhraní mezi vrstvami. Bílou plochu na černé přídi jsem se rozhodl nestříkat, podle obtisku (červené, resp. modré véčko) jsem si vystříhl bílou plochu z jednobarevných dekálů Propagteam.
Karosérii jsem začal nalepovat na podvozek a zjistil jsem další velký problém: Pokud jsou bočnice na svých místem, pak by zadní kola zůstala viset ve vzduchu. Problém je zřejmě ve spodní části bočnic, kde jsou tzv. zástěrky. Ty zajišťovaly u skutečného vozu podtlak pod podvozkem a lepší jízdu v zatáčkách. Pokud se ale podtlak narušil, tehdejší wingcary fungovaly jako letadla. Zástěrky tedy musí dosahovat až na zem, jenže na modelu nejsou ohebné a gumové. Následovalo tedy jisté posunutí bočnic směrem vzhůru, čímž si vůz mohl konečně sednout na kola. Že se jednalo o další komplikaci při event. pokusu o nasazení karosérie ani nemusím hovořit. Ostatně těch problémů by bylo více, například oblast okolo ochranného oblouku také svojí polohou neodpovídá zcela přesně výřezu v karosérii.
Poslední komplikace nastala s obtisky. Jedná se o reedici z 80. let, což bohužel znamená, že obtisky zřejmě byly v té době také vytištěny. Každopádně, pár let jim je, protože ty moje byly už poněkud nažloutlé. Chvíli jsem laškoval s myšlenkou dotvořit je na laserové tiskárně, nakonec jsem se je rozhodl pouze pečlivě vystříhat. K nalepování jsem použil Adhesol a Hypersol od Agamy, bez kterých si tuto činnost už ani nedovedu představit.
Po několika měsících dřiny, psychické i fyzické, tedy vznikl konečně model odkrytého Renaultu. Stavba mě celkem vyčerpala, odměnou mi doufám budou úspěchy na modelářských kláních a efektní model ve vitríně. Přesto verdikt ke stavebnici zní: Pokud nemáte s auty zkušenost, nezačínejte s tímto kitem! Je pro pokročilého modeláře, i když je to Tamiya! Na závěr přikládám i jeden obrázek, který naznačuje, jak by model vypadal s karosérií.
