Napsal Takzvané stínování modelů se stalo v poslední době prakticky nezbytností. Kdekoliv můžete narazit na návody jak model vystínovat, pod tímto všezahrnujícím termínem je pak míněno velké množství technik.
Na Modelmágu jsem se rozhodli, že nezůstaneme pozadu. Následující stať by se měla obecně zabývat problémem rozčlenění jednolitých nerealistických povrchů na modelech. Do článku jsem se rozhodl přidat i tip na realistické zpracování modelů v barvě leštěného kovu.
Proč vlastně stínujeme?
Jak už jsem naznačil, stínování je nepřesný termín. Čeština bohužel jednoslovné pojmenování pro následující techniky nemá, takže u termínu nouzově zůstaneme. Cílem stínování je:
A.) zvýraznění detailů modelu.
B.) dosažení realistického vzhledu barev na modelu.
Zvýrazňování detailů
Ať už pracujeme s původními díly ze stavebnice, nebo používáme doplňkové sety, detaily znázorněné například v interiéru, nebo na podvozku vychází vždy nudné a přehnaně čisté. Samozřejmě, je rozdíl mezi modelem stroje z podzimu 1943 na ruské frontě a mezi modelem muzejního exponátu. I muzejní exponát má ale zřetelné přechody mezi hranami různých částí. Tady je asi termín STÍN nejvhodnější.
Jak situaci řešit na modelu? Velmi snadno. Zdaleka nejjednodušší způsob je napuštění linek naředěnou syntetickou barvou. Pokud pracujeme na modelu, který nebude nijak extrémně ušpiněný, doporučuji použit VELMI naředěnou černou (prakticky jen našpiněné ředidlo), které jemným ťuknutím štětce dopravíme na patřičnou vntřní hranu. Barva se sama rozteče do úhlu a po zaschnutí celý detail pěkně zvýrazní. Tento způsob je vhodný například pro podvozkové nohy, žebrované šachty, ale i pro žebrování v interiéru. Pokud použijeme třeba interiérové sety, kde jsou odlity změti kabelů, máme způsob, jak toto klubko rozčlenit. Jestliže máme v plánu postavit model přímo z bojových podmínek, pak osobně namísto naředěné černé doporučuji spíše nějaký odstín tmavé hnědé. Já mám nejraději syntetickou Agamu 62 M(Olej). Jaký odstín barva představuje je jasné z názvu, z něj vyplývá i logika použití odstínu na jakémkoliv mechanickém zařízení. U výrazně patinovaných modelů naředěnou Agamou natírám plošně celé komplety detailů, na místech, kde se barva méně drží vytvoří imitaci zašlosti, na vnitřních úhlech zvýrazní hrany.
Poté, co jsme potřebné díly ztmavili, je vhodné provést ještě jednu operaci. Menší štětec namočíme do syntetické stříbřenky a na papíře jej téměř vysušíme. Téměř suchým štetcem (technika se jmenuje DRY BRUSH) lehounce oprášíme stínované díly. Výsledkem je zesvětlení a oblýskání hran a vystupujících nýtů. Pokud znázorňujeme díly, které nejsou v originálu z kovu, použijeme místo stříbrné barvy například světle šedou, okrovou, zkrátka o odstín zesvětlenou barvu původního povrchu.
K vystínování členitých detailů můžeme použít ještě jednu metodu. Celý díl nastříkáme tmavou barvou. Třeba tmavě hnědou, šedou, zelenou nebo event. černou. Poté si naředíme do pistole barvu, kterou mají být díly kamuflované a celek přestříkáme. Trik je v tom, aby povrch byl pokryt rovnoměrně, ale přitom nedokonale. Po zaschnutí nám bude v záhybech prosvítat původní tmavý odstín a efekt bude obdobný jako při výše popsaném napouštění.
Realický vzhled kamuflážních barev
Při tomto postupu jde o dosažení realističtější vzhledu modelu. Ačkoliv je stínování nyní módou, mělo by platit, že je třeba postupovat s rozumem a nevyrobit model, který vypadá jakoby doslova prošel ohněm. Na začátku bychom si měli ujasnit, že modely a jejich reálné předlohy jsou vždy velmi odlišné. Paradoxem je, že největší přiblížení vzoru dosáhneme často prováděním věcí, které na předloze reálně nejsou. Možná by tady byla na místě úvaha o tom, jak je vlastně na skutečných letadlech vytvořen přechod mezi panely, zda je vhodnější rytí pozitivní, či negativní apod… Smiřme se ale s faktem, že děláme malý model, nikoliv velkou předlohu, proto jsou prostě přechody mezi panely buď oddělené pozitivní či negativní linkou. Šmytec! Nastříkáme tedy na model kamufláž a jdeme na věc.
V prvním kroku musíme nějak zvýraznit paneláž. Na skutečném letadle existuje výraznější spára jen v místě často používaných krytů. Ostatní panely ale disponují třeba leskem hran, které na model nedostaneme, je moc malý. Proto si vypomáháme zvýrazněním linek. Požíváme stejný postup, jako u výše uvedeného zvýrazňování detailů. To znamená, že opět linky paneláže napouštíme naředěnou černou, nebo olejovou barvou. Krom syntetických emailů lze používat i olejovou barvu odstínu siena pálená, kterou hodně naředíme ředidlem S6006. Já se opět držím především Agamy 62. Máme na výběr: Buď napustíme pouze spáry, nebo touto špínou přetřeme celý model. Pokud volíme druhou variantu, zřejmě děláme na starém válečném veteránovi, na kterém nám zestárne kamuflážní barva, zvýrazněny zůstanou panely a nýty. Za samozřejmost považuji, že pokud napouštíme model hnědým odstínem, linky mezi pohyblivými plochami, které jsme nerozřezali, napustíme naředěnou černou. Je nasnadě, že mnohem vhodnější je mít pro takový postup k dispozici model rytý do hloubky, netruchlete však předčasně, barva se rozteče i v pozitivu. Takže povrch nám ztmavl, zestárnul a prokreslil se. Co nyní? Znázorníme vyšisování barvy od sluníčka a větru. Chopíme se bílé olejovky v tubě (koupíme kdekoliv) a trochu si ji vymáčkneme. Počítejte s výrazným odérem a pronikáním oleje do širokého okolí. Do běloby lehce smočíme menší štětec, lépe s kratším pevnějším vlasem. Ten o papír opět otřeme téměř do sucha. Štetečkem pak postupně zesvětlujeme jednotlivé panely, kus po kusu. Vždy začneme na středu, odkud postupujeme ke kraji, toho ale záměrně nedosahujeme. Opět je důraz na používání VELMI suchého štětce, na který jen MINIMÁLNĚ tlačíme. Pokud to přeženeme, nebo se nám povrch z nějakého důvodu nelíbí, setřeme jej jemně hadříkem namočeným v S6006. Suchým hadříkem můžeme povrch také rozlešťovat maximálně do ztracena. Po dokončení plochu omývám teplou vodu a tekutým mýdlem, abych předešel zaschnutí chloupků z hadru, model pečlivě splachuji, po omytí jej jen lehce osuším nějakým nechlupatícím materiálem, nakonec jej nechám oschnout. Zapomněl jsem zmínit, že podklad ponechávám v původní matné, nebo pololesklé barvě, na lesklé barva hůře drží. Někdo radí dále povrch nelakovat, aby zůstala ta lesková nejednotnost, já osobně povrch na závěr raději fixuji pololesklým lakem. Stejným způsobem, jakým pláty zesvětlujem od středu, můžeme je i ztmavovat od okrajů, místo bílé logicky používáme olejovku černou, nebo sienu. Pokud nám na modelu zůstaly nějaké vystupující detaily, které měly v reálu kovový podklad, oprýskáme jejich výstupky opět stříbřenkou.
Obdobný efekt lze dosáhnout pomocí stříkací pistole, technikou PRESHADING a AFTERSHADING. Ještě před nastříkání kamuflážní barvy pistolí přestříkáme hlavní linky paneláže například černou, tmavě šedou, tmavě hnědou barvou. Při stříkání pak kamufláž nanášíme po jednotlivých polích, samotné linky nepřekrýváme tak dokonale. Při zesvětlování naopak mícháme o něco světlejší kamuflážní barvu, kterou vystříkáme střed jednotlivých panelů. Efekt je stejný jako u olejovek, ale pro aftershading nebo preshading potřebujeme kvalitní stříkací pistoli.
Kovový povrch
Možností je mnoho. Já preferuji znázornění kovu pomocí leštitelných past Agama a pomocí spreje Tamiya TS 17. Sprej používám na jednotlivé díly, které na model dodatečně dolepím: Kryty podvozku, klapky, závěsy apod… Celek trupu a křídel po zatmelení přestříkám bílým Surfacerem ve spreji a zaleštím. Poté na celý model nastříkám pastu Agama LEŠTĚNÝ HLINÍK. K ředění lze použít originální ředidlo Agama na lihové barvy. Povrch hadříkem vyleštíme zatím pouze napůl. Poté maskovací páskou vykrýváme jednotlivé panely. Buď je můžeme vyleštit do vyššího stupně lesku, než má okolí, nebo je odlišíme použitím jiných metalíz a stříbřenek. Malé krytky ručně vybarvuji štětečkem syntetickými metalízami. Po rozčlenení panelů opět napustíme linky a nýty naředěnou černou, respektive hnědou barvou. Takto upravený povrch již nelakuji, lesk past je přírodně přirozený.
Co říci závěrem? Technika není určena pro začátečníky, dá se ale zvládnout poměrně rychle. Všechny způsoby si raději napřed vyzkoušejte na nějakém vraku. Stínování nepřehánějte, snažte se, aby bylo přiměřené. Nespěchejte, stínujte třeba napřed křídlo, další den trup, vystínovat letadlo není práce na hodinu. Jsou i jiné techniky, my jsme se zde drželi jen těch základních a materiálově nenáročných. Snažte se poučit i od jiných modelářů, v našich zemích je mnoho nepřekonatelných mistrů, kteří dovedli postupy k dokonalosti, tato stať je určena spíše nám, průměrným lepičům.
Na obrázku je vidět zvýraznění linek negativní paneláže pomocí napuštění naředěnou černou barvou.
Na spodku trupu je paneláž zvýrazněna pomocí PRESHADINGU stříkací pistolí.
Spodní křídlo P-51B v měřítku 1:72. Pravé křídlo je stínované, levé je ponecháno zatím v základní barvě kamufláže.
Horní strana levého křídla a oba boky Mustanga jsou zesvětleny olejovkou. Křídlo je již patinované stříbřenkou. Olivová barva na amerických letadlech z 2. sv. války je ideálním cílem zesvětlování. Barva velmi podléhala světlu a silně bledla. Doporučuji prostudovat dobové fotografie Thunderboltů nebo létajícíh pevností, kterých je i na internetu dostatek
Kovový povrch Mustangu v měřítku 1:48. Všimnětě si opět napuštěných linek paneláže, tentokrát pomocí Agamy 62. Je obtížné nafotit odlišný charakter jednotlivývh panelů, na obrázku je vidět tmavší panel za kabinou, znázorněný použitím tmavší pasty, kryty nábojovývh schránek jsou odlišeny výraznějším leštěním. Drobné krytky jsou vybarveny štětcem