Napsal K tomu, abyste měli perfektně nastříkané modely nemusíte utrácet velké peníze.
O tom, že ani sebelépe štětcem natřený povrch nemůže konkurovat tomu, který byl nastříkán pistolí asi nikdo nepochybuje. Mnoho modelářů ale mohou odradit poměrně vysoké ceny stříkacích pistolí a kompresorů. Jak úspěšně vyřešit tuto situaci by měly poradit následující řádky.
Již kdysi v 70. letech se někteří modeláři pokoušeli povrch modelů stříkat. Dokonce v tehdejších modelářských poradnách např. v ABC se objevovala alternativa nastříkat povrch běžnou fixírkou. O reálnosti takového postupu si asi každý udělá obrázek sám, přesto samotná myšlenka nebyla špatná. Nejsem si jist, kdo je autorem této modelářské minipistolky, osobně bych ale tipoval, že to bude někdo z agilního KPM Hradec Králové. Díky kontaktům klubu s havlíčkobrodskými modeláři a příznivci historie, konkrétně s p. Kubátem se dostal tento exemplář do Havl. Brodu a někdy počátkem 90. let jej p. Kubát věnoval mně.
Jak je vidět, je pistolka velmi jednoduchá: Vodorovná trubička pochází snad z kuličkového pera, zespodu je odvrtána a je k ní připájena pod úhlem další trubička, přivádějící vzduch z kompresoru. Do vodorovné trubičky je zavedena injekční jehla, tzv. inzulínka, která je rovněž pájením připevněna do sestavy. Vyustění jehly je zapilováno tak, aby přečnívalo zhruba o půl mm ze vzduchové trysky. Fungování pistole není třeba osvětlovat – spodní trubkou je hnán do trysky vzduch, který rozptyluje dávku barvy, která vychází z injekční jehly, množství barvy je regulováno tlakem na píst stříkačky. Nevýhodou je, že v době vzniku se používaly kovové jehly a skleněné stříkačky k vyvařování, které jsou dnes již vzácností. Proto se mi často stávalo, že při prasknutí skleněné stříkačky musela být pistole dočasně odstavena, neboť trvalo několik týdnů, než jsem sehnal náhradní stříkačku. Záchranou pro mne byli kolegové zubaři, kteří vyvařovací stříkačky ještě občas přechovávali. Výhodou je velmi snadné čištění, pistoli stačí propláchnout ředidlem, když je nejhůř, je třeba protáhnout jehlu tenkým drátkem. Pistole je překvapivě jemná, pro ilustaci její funkce stačí nahlédnout na kterýkoliv model messerschmittu na těchto stránkách, jsou věsměs nastříkány tímto muzejním exeplářem.
Perspektiva vyhynutí skleněných stříkaček mě donutila hledat jiné řešení a tím se stala malosériově vyráběná pistolka, kterou nabízejí nadšenci z Pelhřimova. Jak je vidět, jedná se o stejný princip, pistole je ale designersky přece jen dokonalejší, menší, hlavně je pak přizpůsobena současným plastovým stříkačkám. S tím spojuji jedno upozornění – POZOR! Plastový píst neklouže po prvním kontaktu s barvou dokonale, je vhodné napřed válec barvou nanečisto propláchnout. Výhoda této pistolky je jasná – není třeba složitě čistit a udržovat stříkačku, po použití ji prostě můžete vyhodit. K nevýhodám řadím to, že se mi zdá oproti původní hradecké tato pistolka nepatrně hrubší, může to být způsobeno kratší tryskou. Z modelů na Modelmágu je s ní proveden např. JAK-3, nejlepší důkaz o její funkčnosti však poskytují modely Pavla Zmeškala, které jsou k vidění např. v Novinkách. Pavel je mnohonásobným vítězem velkých soutěží ať už mezi letadly, nebo mezi bojovou technikou, jeho doménou jsou právě povrchy. Pavel nejenže pistoli používá, ale podílí se i na její distribuci. Cena výrobku je 150,- Kč, což je částka, kterou jistě můžeme investovat i do modelářských ratolestí.
O dostupném kompresoru se zmíním příští týden.
